Komplexní průvodce výhodami pochopení čistých a smíšených finančních ukazatelů

Co jsou to čisté a smíšené finanční poměry?

Finanční ukazatel je důležitý nástroj používaný k měření výkonnosti podniku. Pomáhá určit, jak dobře si společnost vede ve své činnosti a jak si stojí ve srovnání se svými konkurenty. Čisté poměrové ukazatele jsou takové, které k výpočtu poměru používají pouze jeden finanční ukazatel nebo metriku. Smíšené poměrové ukazatele, které jsou také známé jako vážené poměrové ukazatele, používají k výpočtu poměru více měřítek nebo metrik. Oba typy poměrových ukazatelů lze použít k lepšímu pochopení finančního zdraví společnosti.

Výhody čistých finančních ukazatelů

Čisté finanční ukazatele se vypočítávají a interpretují snadněji než smíšené ukazatele. Jsou také přímočařejším způsobem měření výkonnosti společnosti. Jelikož se čisté poměrové ukazatele opírají pouze o jeden ukazatel nebo metriku, nevyžadují žádné další informace a lze je vypočítat rychle. To z nich činí skvělý nástroj pro společnosti, které potřebují rychle rozhodovat o své finanční výkonnosti.

Výhody smíšených finančních ukazatelů

Smíšené finanční ukazatele představují komplexnější způsob měření výkonnosti společnosti. Tím, že zahrnují více ukazatelů nebo metrik, poskytují podrobnější obraz o finančním zdraví společnosti. To může být užitečné pro dlouhodobé plánování nebo strategická rozhodnutí. Lépe také zachycují změny finanční výkonnosti společnosti v čase, protože zohledňují různá měřítka nebo metriky.

Nevýhody čistých finančních ukazatelů

Hlavní nevýhodou čistých finančních ukazatelů je, že neposkytují komplexní pohled na výkonnost společnosti. Protože se spoléhají pouze na jedno měřítko nebo metriku, mohou být v určitých situacích zavádějící. Například vysoký ukazatel návratnosti investic (ROI) může vypadat působivě, ale pokud společnost nevytváří dostatečné peněžní toky pro udržení svého provozu, může se dostat do problémů.

Nevýhody smíšených finančních ukazatelů

Hlavní nevýhodou smíšených finančních ukazatelů je, že jsou složitější a jejich výpočet vyžaduje více času. Vyžadují také další údaje, které může být obtížné získat. Navíc interpretace smíšených poměrových ukazatelů může být subjektivnější, protože různí lidé mohou různým ukazatelům nebo metrikám přikládat různou váhu.

Příklady čistých finančních ukazatelů

Nejběžnějšími čistými finančními ukazateli jsou ukazatel návratnosti investic (ROI) a ukazatel poměru dluhu k vlastnímu kapitálu (D/E). Ukazatel ROI se používá k měření efektivnosti využití kapitálu společnosti, zatímco ukazatel D/E se používá k měření míry zadlužení společnosti ve vztahu k jejímu vlastnímu kapitálu.

Příklady smíšených finančních ukazatelů

Mezi běžné smíšené finanční ukazatele patří ukazatel běžné likvidity, ukazatel pohotové likvidity a ukazatel provozní marže. Krátkodobý ukazatel měří oběžná aktiva společnosti ve vztahu k jejím krátkodobým závazkům, pohotový ukazatel měří likviditu společnosti a ukazatel provozní marže měří ziskovost společnosti.

Přínosy porozumění čistým a smíšeným finančním ukazatelům

Porozumění čistým i smíšeným finančním ukazatelům může společnostem pomoci lépe rozhodovat o jejich činnosti, finanční výkonnosti a strategickém směřování. Kombinací obou typů poměrových ukazatelů mohou společnosti lépe porozumět svému finančnímu zdraví a identifikovat oblasti, které je třeba zlepšit.

Závěr

K měření výkonnosti a finančního zdraví společnosti lze použít jak čisté, tak smíšené finanční ukazatele. Čisté poměrové ukazatele se snadněji počítají a interpretují, zatímco smíšené poměrové ukazatele poskytují komplexnější pohled tím, že zahrnují více měřítek nebo ukazatelů. Společnosti by měly využívat oba typy poměrových ukazatelů, aby lépe porozuměly své finanční situaci.

FAQ
Jaké jsou tři typy finančních ukazatelů?

Existují tři typy finančních ukazatelů: ukazatele likvidity, ukazatele aktivity a ukazatele solventnosti. Ukazatele likvidity měří schopnost společnosti splácet své krátkodobé dluhy. Ukazatele aktivity měří schopnost společnosti generovat tržby a peněžní toky. Ukazatele solventnosti měří schopnost společnosti splácet své dlouhodobé dluhy.

Jaké jsou 4 typy poměrových ukazatelů?

Existují čtyři typy poměrových ukazatelů: běžný poměr, pohotový poměr, poměr dluhu k vlastnímu kapitálu a rentabilita vlastního kapitálu.

Krátkodobý ukazatel je měřítkem schopnosti společnosti hradit své krátkodobé závazky svými oběžnými aktivy. Krátkodobý poměr 1,0 znamená, že společnost má přesně tolik aktiv, aby mohla uhradit své závazky. Krátkodobý ukazatel menší než 1,0 znamená, že společnost nemá dostatek aktiv k úhradě svých závazků, a krátkodobý ukazatel větší než 1,0 znamená, že společnost má více aktiv, než potřebuje k úhradě svých závazků.

Rychlý poměr je měřítkem schopnosti společnosti hradit své krátkodobé závazky svými pohotovými aktivy. Rychlá aktiva jsou oběžná aktiva, která lze rychle přeměnit na hotovost, aniž by došlo k významné ztrátě hodnoty. Pohotový ukazatel 1,0 znamená, že společnost má přesně tolik pohotových aktiv, aby mohla uhradit své závazky. Ukazatel pohotových aktiv nižší než 1,0 znamená, že společnost nemá dostatek pohotových aktiv k úhradě svých závazků, a ukazatel pohotových aktiv vyšší než 1,0 znamená, že společnost má více pohotových aktiv, než potřebuje k úhradě svých závazků.

Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu je měřítkem finanční páky společnosti. Vypočítá se vydělením celkových závazků společnosti jejím celkovým vlastním kapitálem. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu 1,0 znamená, že společnost má tolik dluhů, kolik má vlastního kapitálu. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu menší než 1,0 znamená, že společnost má více vlastního kapitálu než dluhu, a poměr dluhu k vlastnímu kapitálu větší než 1,0 znamená, že společnost má více dluhu než vlastního kapitálu.

Rentabilita vlastního kapitálu je měřítkem ziskovosti společnosti. Vypočítá se vydělením čistého zisku společnosti jejím celkovým vlastním kapitálem. Rentabilita vlastního kapitálu ve výši 10 % znamená, že na každý 1 USD vlastního kapitálu vydělá společnost 0,10 USD čistého zisku. Rentabilita vlastního kapitálu nižší než 10 % znamená, že společnost nevydělává tolik, aby pokryla náklady na vlastní kapitál, a rentabilita vlastního kapitálu vyšší než 10 % znamená, že společnost vydělává více, než kolik platí na úrocích ze svého dluhu.