Ergonomická rizika jsou fyzická a psychická rizika, která představuje pracovní prostředí a která mohou vést ke zraněním a zdravotnímu postižení. Tato nebezpečí se mohou vyskytovat v jakémkoli odvětví, od výroby až po kancelářskou práci, a jsou důležitým faktorem, který je třeba zvážit při posuzování bezpečnosti pracoviště. Tento článek poskytne podrobný pohled na různá ergonomická rizika, kterým jsou pracovníci vystaveni, a na kroky, které mohou zaměstnavatelé podniknout k jejich snížení.
Ergonomická rizika lze rozdělit do několika kategorií, včetně muskuloskeletálních, vizuálních a psychologických rizik. Každý typ nebezpečí představuje pro zaměstnance svá vlastní jedinečná rizika a může mít dalekosáhlé důsledky pro jejich zdraví a bezpečnost. Například muskuloskeletální rizika mohou vést k poraněním z opakované zátěže, zatímco vizuální rizika mohou způsobit únavu očí a únavu. Psychická rizika mohou vést ke stresu a únavě, což může následně vést k fyzickým zraněním.
Ergonomická rizika mohou vznikat z různých zdrojů, včetně špatné konstrukce pracovního místa, nevhodných nástrojů a vybavení a nesprávného držení těla. Špatný návrh pracovního místa může vést k únavě a muskuloskeletálním bolestem, zatímco nevhodné nástroje a vybavení mohou vést k neefektivním pracovním procesům a zvýšené fyzické zátěži pracovníků. Nesprávné držení těla může způsobovat bolesti pohybového aparátu a špatný krevní oběh.
Účinky ergonomických rizik mohou sahat od drobných bolestí až po vážná a dlouhodobá zranění. Pracovníci, kteří jsou neustále vystaveni ergonomickým rizikům, jsou vystaveni zvýšenému riziku vzniku muskuloskeletálních poruch, jako je syndrom karpálního tunelu a zánět šlach. Tyto stavy mohou způsobovat bolest, nepohodlí a potíže při vykonávání každodenních činností. V extrémních případech mohou být pracovníci nuceni vzít si pracovní volno nebo dokonce být trvale invalidní.
Ergonomickým rizikům lze předcházet a kontrolovat je zavedením komplexního ergonomického programu. Tento program by měl zahrnovat hodnocení pracovních míst a nástrojů, identifikaci ergonomických rizik a vypracování strategií k jejich snížení nebo odstranění. Strategie mohou zahrnovat změnu designu pracovních míst, zajištění ergonomických nástrojů a vybavení a poskytování školení a vzdělávání o správném držení těla a pracovních postupech.
Ergonomické programy mohou mít mnoho výhod, včetně zvýšení produktivity pracovníků, snížení počtu úrazů a nemocí a snížení nákladů na zdravotní péči. Snížením ergonomických rizik mohou zaměstnavatelé vytvořit bezpečnější a zdravější pracoviště, zlepšit morálku pracovníků a vytvořit celkově pozitivní pracovní prostředí.
Na ochranu zaměstnanců před ergonomickými riziky byly přijaty různé federální a státní zákony. Tyto zákony vyžadují, aby zaměstnavatelé zajistili bezpečné a zdraví neohrožující pracoviště a přijali přiměřená opatření na ochranu zaměstnanců před ergonomickými riziky. Zaměstnavatelé jsou také povinni zajistit školení o správných pracovních postupech a poskytnout pracovníkům ergonomické nástroje a vybavení.
Ergonomická rizika jsou důležitým tématem, které by se nemělo brát na lehkou váhu. Zavedením ergonomického programu a dodržováním předpisů mohou zaměstnavatelé vytvořit bezpečné a zdravé pracoviště a chránit zaměstnance před potenciálně ničivými účinky ergonomických rizik. Správné ergonomické postupy mohou vést ke zvýšení produktivity pracovníků, snížení počtu úrazů a nemocí a snížení nákladů na zdravotní péči.
Tři typy ergonomických nebezpečí jsou:
1. Muskuloskeletální nebezpečí – Jedná se o nebezpečí, která mohou vést k poranění svalů, kostí a kloubů. Mohou zahrnovat například opakované pohyby, nepříjemné polohy, silnou námahu a vibrace.
2. Nebezpečí nervového systému – Jedná se o nebezpečí, která mohou vést k poranění nervového systému. Mohou zahrnovat například vystavení škodlivým chemickým látkám, elektromagnetickým polím nebo hluku.
3. Nebezpečí pro oběhový systém – Jedná se o nebezpečí, která mohou vést k poranění oběhového systému. Mohou zahrnovat například vystavení extrémním teplotám nebo opakovaným pohybům.
Čtyři hlavní ergonomická rizika jsou:
1) Poruchy pohybového aparátu – K těmto poruchám může dojít, když jsou svaly, šlachy, vazy, klouby nebo nervy přetíženy v důsledku opakovaných pohybů, nevhodných poloh nebo nadměrné síly.
2) Kumulativní traumatické poruchy – K těmto poruchám může dojít, když se drobná poranění svalů, šlach, vazů, kloubů nebo nervů v průběhu času nahromadí a není jim poskytnut dostatečný čas na zhojení.
3) Poruchy způsobené opakovaným namáháním – K těmto poruchám může dojít, když jsou svaly, šlachy, vazy, klouby nebo nervy opakovaně namáhány v důsledku opakovaných pohybů nebo nevhodných poloh.
4) Syndrom karpálního tunelu – K tomuto onemocnění může dojít, když dojde ke stlačení nebo podráždění středového nervu, který prochází karpálním tunelem v zápěstí.
Existuje několik způsobů, jak se vypořádat s ergonomickými riziky na pracovišti. Prvním z nich je identifikace nebezpečí a následné posouzení rizik s nimi spojených. To lze provést různými metodami, například provedením průzkumu mezi zaměstnanci, pozorováním pracovních činností nebo analýzou pracovních úkolů. Po identifikaci nebezpečí je dalším krokem zavedení kontrolních opatření ke zmírnění rizik. To může zahrnovat změnu způsobu provádění práce, zajištění ergonomického školení nebo vybavení nebo změnu designu pracovního místa.