Texaský zákon definuje po sobě jdoucí dny volna jako období po sobě jdoucích dnů, kdy je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům odpočinek. Tato doba odpočinku může být placená nebo neplacená a může trvat od dvou do sedmi dnů.
Aby měl zaměstnanec nárok na po sobě jdoucí dny volna, musí pracovat u stejného zaměstnavatele minimálně šest měsíců. Dále musí zaměstnanec odpracovat minimálně 30 hodin týdně po dobu čtyř po sobě jdoucích týdnů před podáním žádosti o po sobě jdoucí dny volna.
Jakmile má zaměstnanec nárok na po sobě jdoucí dny volna, musí mu zaměstnavatel požadované dny volna poskytnout, pokud zaměstnavatel neprokáže, že by nepřítomnost zaměstnance způsobila podniku „nepřiměřené obtíže“. Pokud zaměstnavatel takové nepřiměřené obtíže prokáže, může po zaměstnanci požadovat, aby si dny volna vzal později.
Pokud si zaměstnanec bere neplacené po sobě jdoucí dny volna, musí mu zaměstnavatel zaplatit za všechny hodiny odpracované před podáním žádosti o po sobě jdoucí dny volna. Pokud zaměstnanec čerpá po sobě jdoucí dny placeného volna, musí mu zaměstnavatel zaplatit stejnou mzdu, jakou měl před čerpáním po sobě jdoucích dnů volna.
Zaměstnavatelům, kteří nedodržují texaský zákon o po sobě jdoucích dnech volna, hrozí sankce, jako jsou pokuty, důtky, a dokonce i trestní obvinění.
Zaměstnanci mají právo vzít si po sobě jdoucí dny volna, pokud splňují požadavky na volno a pokud o ně předem požádali. Zaměstnavatel je navíc povinen zaměstnance přiměřeně informovat o případných změnách vyžádaných dnů volna.
Zaměstnavatel musí vést záznamy o všech žádostech o po sobě jdoucí dny volna a o rozhodnutích, která byla ohledně těchto žádostí přijata. To zahrnuje data žádosti, data po sobě jdoucích dnů volna a důvody případného zamítnutí žádosti.
Pokud je zaměstnanci zamítnuto poskytnutí po sobě jdoucích dnů volna, musí zaměstnavatel zaměstnance po jeho návratu znovu zařadit na stejnou nebo podobnou pozici. Zaměstnanci musí být rovněž proplaceny všechny hodiny odpracované před podáním žádosti o po sobě jdoucí dny volna.
Závěrem lze říci, že pochopení texaského práva týkajícího se požadovaných po sobě jdoucích dnů volna je důležité jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Zaměstnavatelé musí zajistit, aby dodržovali zákon, a zaměstnanci musí rozumět svým právům, pokud jde o čerpání po sobě jdoucích dnů volna.
Ano, v Texasu můžete pracovat 14 dní po sobě. Neexistují žádné státní zákony, které by omezovaly počet dnů, které můžete odpracovat v řadě. Váš zaměstnavatel však může mít zavedeny zásady, které omezují počet dní, kdy můžete pracovat v řadě.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože záleží na konkrétním pracovišti a příslušných platných předpisech. Obecně však platí, že na většině pracovišť je počet po sobě jdoucích dnů, které mohou zaměstnanci odpracovat bez přestávky, omezen. Je to proto, aby zaměstnanci měli mezi směnami dostatek času na odpočinek a zotavení a aby se předešlo možným zdravotním a bezpečnostním problémům. Například Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (OSHA) v USA má předpisy, podle kterých by zaměstnanci neměli pracovat déle než 12 hodin denně a mezi směnami by měli mít alespoň 8 hodin volna.
V Texasu neexistuje žádný zákon, který by zaměstnavatelům výslovně zakazoval vyžadovat od zaměstnanců práci 8 dní v kuse. Texaská komise pro pracovní sílu však požaduje, aby zaměstnavatelé poskytli zaměstnancům alespoň 24 hodin odpočinku během 24 hodin a aby zaměstnanci měli alespoň jeden den volna v každém 7denním období. Pokud tedy zaměstnavatel vyžaduje, aby zaměstnanec pracoval 8 dní v kuse, musí mu být mezi pracovními směnami poskytnut alespoň 24 hodin odpočinku a musí mu být poskytnut alespoň jeden den volna v každém sedmidenním období.
V Texasu neexistuje žádný státní zákon, který by nařizoval, kolik dní v řadě může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat, aby pracoval. Federální zákon o spravedlivých pracovních standardech (FLSA) však nařizuje, že zaměstnanci musí mít jeden den odpočinku ze sedmi. Pokud tedy zaměstnavatel v Texasu požaduje, aby zaměstnanec pracoval více než šest dní v řadě, porušuje zákon FLSA.
Počet dní v řadě, které může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat, aby pracoval, není omezen. Podle zákona o spravedlivých pracovních standardech (Fair Labor Standards Act, FLSA) však musí být zaměstnancům zaplaceny přesčasy za každou hodinu odpracovanou nad 40 hodin v pracovním týdnu. V některých státech platí zákony, které vyžadují, aby zaměstnavatelé poskytovali zaměstnancům určitý počet volných dnů v týdnu, ale tyto zákony se v jednotlivých státech liší.