Satelity Marsu, Fobos a Deimos, jsou neodmyslitelnou součástí jeho fascinace vědců: jsou zvláštní, malé a nevysvětlitelného původu.
Od té doby, co se Mars díky vesmírným misím dostal do centra pozornosti, se rudá planeta stala populární "hvězdou" i mimo vědeckou komunitu. Svědčí o tom i jeho nedávná filmografie. Část úspěchu je však také zásluhou dvou záhadných objektů, které gravitují na jeho oběžné dráze: Marsovy měsíce jsou "zábavnou záhadou", kterou se vědci snaží interpretovat již desítky let.
Mluvíme o Phobosu a Deimosu, dvou slovech, která v řečtině znamenají "strach", respektive "hrůza". Ve skutečnosti tato liliputánská nebeská tělesa vzbuzují spíše soucit než paniku. Pojďme zjistit proč.
Kolik měsíců má Mars a jak vypadají?
Jak již bylo řečeno, Mars má tyto měsíce: Phobos, hlízovité vesmírné těleso o průměru něco málo přes 27 kilometrů, a Deimos, široký asi 14,5 kilometru. Proč jsou tak zajímavé? Zaprvé proto, že jsou stále neprozkoumané. To, co o nich víme, pochází z pozorování marťanských roverů, které oba měsíce vyfotografovaly a náhodou se ocitly ve správný čas na správném místě. Díky těmto snímkům jsme si mohli udělat obrázek zejména o větším Phobosu: jde o těleso nepravidelného tvaru s velkým kráterem a četnými škrábanci na povrchu.
O jejich složení však není nic známo, což je mimořádně zajímavé. Vědci se totiž těší, až japonská vesmírná agentura (JAXA) v roce 2024 vypustí misi Martian Moons eXploration (MMX), jejímž cílem bude odebrat vzorky hornin z Phobosu a analyzovat jejich chemický složení.
Pokud bude mise úspěšná, možná se nám podaří vyřešit nejzajímavější záhadu marsovských satelitů: jejich původ. Ve skutečnosti se oba měsíce jeví jako asteroidy cizí rudé planetě, přesto se chovají, jako by byly součástí rané historie Marsu, tedy jako skutečné satelity.
Původ Phobosu
Nejnovější výpočty by ukázaly, že Phobos byl kdysi 20krát hmotnější. Hypotéza předpokládá, že se prostorově snesla k Marsu a rozpadla se na rozptýlený materiál, který by z velké části dopadl na Mars. Zbytky tohoto materiálu, které zůstaly v oběžném prstenci, by se pak před pouhými 200 miliony let (i když složky jsou mnohem starší!) shlukly do podoby Měsíce, jak ho známe dnes. Tento cyklus by se opakoval vícekrát v průběhu miliard let a pokaždé by se Phobos zmenšil, jak by byl proces dokončen.
Záhada satelitů Marsu
Když se podrobněji zabýváme vznikem Phobosu a Deimosu, několik věcí nám nesedí. Začněme tím, že dálková pozorování nemohou prozradit nic o jejich zvláštních vlastnostech a minerálním složení. Bez těchto údajů nelze v konečném důsledku tvrdit nic o tom, jak vznikly. Přesto vědci dokázali spekulovat o jejich chování na oběžné dráze.
Nejrozšířenější hypotézou je, že měsíce Marsu jsou shlukem úlomků, které vznikly zachycením asteroidů silou přitažlivosti a následným zachycením na oběžné dráze planety. Jde o změť vesmírných úlomků z mnohem větších těles, které se pak vlivem gravitační síly roztříštily a od té doby krouží kolem Marsu.
Tuto hypotézu však zpochybňuje právě studium toho, jak se Phobos a Deimos otáčejí: oba měsíce obíhají kolem rovníku Marsu čistě a spořádaně po kruhové dráze. Pokud by se jednalo o planetky, bylo by velmi obtížné vidět je pravidelně zabalené na tak symetrické kruhové dráze. Mars má navíc jen desetinu hmotnosti Země a jeho gravitační síla není tak silná, aby s velkou pravděpodobností zachytil asteroidy prolétající v jeho blízkosti.
Vzdálenost měsíců od planety také neodpovídá hypotéze o asteroidech: pokud by vznikly po kolosálním nárazu a byly by výsledkem zbytkových úlomků, musel by Deimos obíhat blíže Marsu, než ve skutečnosti obíhá. Závěrem lze říci, že sladění vizuálního pozorování se studiem hmotností a oběžných drah je v současné době bolestí hlavy, která nemá řešení.