Zkoumání souvislostí mezi sole proprietarieships a partnershiphips
Sole proprietorships a partnership jsou dva nejběžnější typy obchodních organizací. Jediný vlastník je podnik, který vlastní a provozuje jedna fyzická osoba bez právního rozlišení mezi vlastníkem a podnikem. Partnerství je podnik, který vlastní a provozují dvě nebo více fyzických osob a který je buď obecně prospěšnou společností, komanditní společností nebo společností s ručením omezeným.
Individuální i partnerské podnikání se poměrně snadno zakládá a vyžaduje minimální papírování. Obě poskytují vlastníkům neomezenou odpovědnost. To znamená, že vlastníci jsou osobně odpovědní za veškeré dluhy a závazky podniku. Kromě toho jsou oba typy obchodních organizací zdaněny jako průchozí subjekty, což znamená, že příjmy z podnikání se vykazují v individuálních daňových přiznáních vlastníků.
Hlavním rozdílem mezi OSVČ a partnerstvím je počet vlastníků. Jediný vlastník je vlastněn a provozován jednou fyzickou osobou, zatímco partnerství má dva nebo více vlastníků. Partnerství navíc vyžaduje písemnou dohodu mezi partnery, která vymezuje práva a povinnosti každého z nich.
Hlavní výhodou jediného vlastníka je, že se snadno zakládá a vyžaduje minimální papírování. Kromě toho má majitel nad podnikáním plnou kontrolu a veškeré zisky si ponechává. Majitel navíc není povinen platit daně z příjmů z podnikání, dokud je neuvede ve svém individuálním daňovém přiznání.
Hlavní výhodou partnerství je, že dvě nebo více osob se mohou dělit o povinnosti spojené s provozem podniku. To může být užitečné, pokud mají partneři doplňující se dovednosti a mohou si vzájemně pomáhat. Kromě toho se každý z partnerů může podílet na zisku podniku.
OSVČ i partnerství jsou považovány za průchozí subjekty, což znamená, že příjmy z podnikání jsou vykazovány v individuálních daňových přiznáních vlastníků. Každý partner v partnerství je povinen vykázat svůj podíl na příjmech ve svém individuálním daňovém přiznání. Kromě toho jsou vlastníci obou typů obchodních organizací odpovědní za placení daní ze samostatné výdělečné činnosti.
Založení OSVČ je poměrně snadné a vyžaduje minimální papírování. Majitel musí získat federální daňové identifikační číslo, zaregistrovat se u státu a získat všechna potřebná povolení a licence. Kromě toho musí majitel rozhodnout o názvu a místě podnikání a otevřít si obchodní bankovní účet.
Založení partnerství je o něco složitější než založení živnostenského podnikání. Partneři musí rozhodnout o názvu a místě podnikání, získat federální daňové identifikační číslo a zaregistrovat se u státu. Kromě toho musí partneři uzavřít písemnou smlouvu, v níž budou uvedena jejich práva a povinnosti.
Jediný vlastník a osobní společnost jsou dva nejběžnější typy obchodních organizací. Obě se poměrně snadno zakládají a vyžadují minimum papírování. Oba poskytují vlastníkům neomezenou odpovědnost a pro daňové účely jsou považovány za průchozí subjekty. Liší se však počtem vlastníků a potřebou písemné dohody mezi společníky.
Společným znakem individuálních i osobních společností je, že se v obou případech jedná o podniky bez právní subjektivity. To znamená, že nejsou oddělenými právními subjekty od svých vlastníků a vlastníci osobně odpovídají za dluhy a závazky podniku.
Jediný vlastník i partnerství jsou typy organizace podnikání. Podobnosti mezi nimi spočívají v tom, že obě jsou vlastněny jednou nebo více fyzickými osobami, obě jsou řízeny vlastníkem nebo vlastníky a obě se snadno zakládají. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že v případě živnostenského podnikání má majitel nad podnikem úplnou kontrolu, zatímco v případě partnerství se partneři o kontrolu nad podnikem dělí.
Jediný vlastník i partnerství postrádají ochranu omezené odpovědnosti. To znamená, že vlastníci těchto podniků jsou osobně odpovědní za všechny dluhy a závazky, které podniku vzniknou. To může majitele vystavit riziku ztráty jejich osobního majetku, pokud podnik nebude schopen splácet své dluhy.