Organizace jsou složité entity, které vyžadují složité struktury, aby zůstaly efektivní a účinné. Pokud jde o organizační struktury, existují dva hlavní typy: formální a neformální. Pochopení rozdílů mezi nimi a výhod a nevýhod každé z nich může podnikům pomoci určit nejlepší organizační strukturu pro jejich potřeby.
Formální organizační struktury jsou ty, které organizace vytvářejí, aby nastínily svou hierarchii velení, rolí a odpovědností. Tento typ struktury je obvykle formalizován prostřednictvím organizačních schémat a popisů pracovních míst. Formální struktury jsou běžné ve velkých, zavedených podnicích a organizacích.
Neformální organizační struktury jsou takové, které se přirozeně vyvíjejí jako výsledek každodenních interakcí mezi zaměstnanci. Často tvoří sítě vazeb a komunikace mezi zaměstnanci a nejsou tak formálně zdokumentovány jako formální struktury. Neformální struktury jsou nejběžnější v malých podnicích, začínajících firmách a dalších podnicích, které se teprve začínají etablovat.
Formální organizační struktury mají řadu výhod. Jsou obvykle dobře definované, což umožňuje jasné pochopení rolí a odpovědností. Mohou také pomoci zajistit, aby všichni zaměstnanci nesli odpovědnost za své činy, a poskytnout jasnou cestu ke kariérnímu postupu. Formální struktury však mohou také vést k nepružnosti, protože organizační změny je často obtížné provést bez výrazného narušení.
Neformální organizační struktury mohou poskytovat i řadu výhod. Často jsou pružnější než formální struktury a umožňují organičtější růst a změny. Mohou také vytvářet prostředí, ve kterém se více spolupracuje, protože zaměstnanci mohou volně spolupracovat na projektech a iniciativách. Mohou však také vést ke zmatkům, protože odpovědnosti a role nemusí být tak jasně definovány.
Formální organizační struktury se nejčastěji vyskytují ve velkých podnicích, organizacích a korporacích. Obvykle se řídí hierarchickou strukturou s generálním ředitelem v čele, za nímž následují viceprezidenti a další vedoucí pozice. S tímto typem struktury se také často setkáváme u vládních subjektů, jako jsou ministerstva a agentury.
Neformální organizační struktury se nejčastěji vyskytují v menších podnicích a začínajících firmách. Obvykle zahrnují zaměstnance pracující společně v týmech a na projektech, přičemž role a odpovědnosti jsou určeny skupinou. Mohou také zahrnovat pružnější pracovní uspořádání, jako je práce na dálku a pružná pracovní doba.
Při určování nejlepší organizační struktury pro podnik je třeba vzít v úvahu řadu faktorů. Patří mezi ně velikost a složitost podniku, povaha jeho činnosti a cíle a záměry organizace. Důležité je také zvážit kulturu organizace, protože ta může mít významný vliv na efektivitu struktury.
Rozvoj technologií má významný vliv na organizační struktury. Moderní organizace se stále více spoléhají na technologie, které automatizují úkoly a zefektivňují procesy, což může snížit potřebu formální organizační struktury. Technologie mohou také umožnit větší spolupráci a komunikaci mezi zaměstnanci, což může přispět k podpoře neformální organizační struktury.
Vytváření efektivní organizační struktury není bez problémů. Může být obtížné najít správnou rovnováhu mezi formální a neformální strukturou, protože přílišná formalizace může vést k nepružnosti a přílišná neformálnost ke zmatku. Důležité je také zajistit, aby struktura byla v souladu s cíli a záměry organizace a aby se mohla podle potřeby přizpůsobovat změnám.
Pochopení různých typů organizačních struktur a jejich příslušných výhod a nevýhod může nakonec podnikům pomoci určit nejlepší strukturu pro jejich potřeby. Se správně zvolenou strukturou si podniky mohou zajistit dobrou pozici pro dosažení svých cílů a úkolů.
Tři základní organizační struktury jsou funkční struktura, divizní struktura a maticová struktura. Funkční struktura je nejběžnější a nejjednodušší formou organizace. V tomto typu organizace je podnik rozdělen do různých oddělení nebo funkcí, jako je marketing, prodej, finance a výroba. Každé oddělení je odpovědné za své vlastní činnosti a je podřízeno vyššímu manažerovi. Divizní struktura je složitější než funkční struktura a používají ji podniky, které působí na více místech nebo které prodávají více výrobků. V divizní struktuře je podnik rozdělen na divize, z nichž každá odpovídá za své vlastní činnosti. Divize jsou obvykle založeny na zeměpisné poloze, typu produktu nebo typu zákazníka. Maticová struktura je z těchto tří struktur nejsložitější a používají ji podniky, které potřebují koordinovat činnosti ve více odděleních nebo funkcích. V maticové struktuře jsou zaměstnanci podřízeni jak funkčnímu manažerovi, tak manažerovi divize.