Svět podnikání je plný rozhodnutí, která je třeba učinit, aby byl zajištěn úspěch. Zatímco některá rozhodnutí jsou jednoznačná, jiná vyžadují bližší zvážení. Naprogramovaná a nenaprogramovaná rozhodnutí jsou dva odlišné typy rozhodnutí, které musí podniky při přijímání důležitých rozhodnutí zvážit. Pochopení rozdílů mezi nimi může majitelům a manažerům podniků pomoci učinit správné rozhodnutí pro jejich společnost.
Naprogramovaná rozhodnutí jsou ve své podstatě rozhodnutí, která byla předem stanovena a opakují se stanoveným způsobem. Tato rozhodnutí vycházejí z předem stanovených pravidel, předpisů a procesů, které byly stanoveny předem. Naproti tomu neprogramovaná rozhodnutí jsou pružnější a nejsou založena na žádných předem stanovených pravidlech či předpisech. Tato rozhodnutí jsou otevřenější a vyžadují kreativitu a schopnost řešit problémy.
Hlavní výhodou programovaných rozhodnutí je, že poskytují jasnou cestu pro rozhodovací proces. To může pomoci zefektivnit proces a snížit riziko chyb. Programovaná rozhodnutí bývají také úspornější, protože není třeba rozsáhlého řešení problémů a výzkumu.
Neprogramovaná rozhodnutí jsou často výhodnější v případech, kdy problém vyžaduje kreativní řešení. Tato rozhodnutí poskytují možnost prozkoumat různé možnosti a najít nejlepší řešení. Neprogramovaná rozhodnutí také umožňují větší flexibilitu, pokud jde o rozhodovací proces.
Hlavním problémem programovaných rozhodnutí je, že mohou rychle zastarat. Pokud pravidla a předpisy, na nichž je rozhodnutí založeno, zastarají nebo se stanou irelevantními, pak naprogramované rozhodnutí již nemusí být platné. Naprogramovaná rozhodnutí navíc nemusí být dostatečně pružná pro řešení složitějších problémů.
Hlavním problémem neprogramovaných rozhodnutí je, že jejich přijetí může být časově náročnější. Tato rozhodnutí vyžadují výzkum, řešení problémů a kreativitu, což může zabrat více času než naprogramovaná rozhodnutí. Navíc neprogramovaná rozhodnutí nemusí být tak nákladově efektivní, protože proces je náročnější.
Při rozhodování, který typ rozhodnutí učinit, je důležité zvážit složitost problému. Programovaná rozhodnutí jsou nejlepší pro jednoduché a opakující se problémy, zatímco neprogramovaná rozhodnutí jsou lepší pro složitější a kreativnější problémy. Kromě toho je třeba vzít v úvahu také nákladovou efektivitu a časovou náročnost rozhodnutí.
Mezi příklady programovaných rozhodnutí patří stanovení cenové struktury společnosti, stanovení provozní doby a stanovení kritérií pro přijímání nových zaměstnanců. Tato rozhodnutí jsou založena na předem stanovených pravidlech a předpisech a obvykle nepřipouštějí výklad.
Mezi příklady neprogramovaných rozhodnutí patří rozhodování o marketingových strategiích, vývoji produktů a službách zákazníkům. Tato rozhodnutí vyžadují kreativitu a řešení problémů, jsou často otevřenější a lze je přizpůsobit konkrétním potřebám společnosti.
Přijímání správných rozhodnutí je pro úspěch podniků zásadní. Pochopením rozdílů mezi naprogramovanými a nenaprogramovanými rozhodnutími mohou majitelé a manažeři podniků učinit tu nejlepší volbu pro svou společnost. Programovaná rozhodnutí jsou nejlepší pro jednoduché a opakující se problémy, zatímco neprogramovaná rozhodnutí jsou ideální pro složitější a kreativnější problémy. Kromě toho je třeba vzít v úvahu také nákladovou efektivitu a časovou náročnost rozhodnutí. Zohledněním všech těchto faktorů mohou podniky učinit to nejlepší rozhodnutí pro svou společnost.
Naprogramované rozhodnutí je rozhodnutí, které se provádí pomocí stanoveného postupu nebo algoritmu. Naprogramovaná rozhodnutí jsou obvykle činěna v reakci na rutinní nebo dobře pochopené situace. Často se provádějí pomocí již existujících rozhodovacích modelů nebo softwaru.
Existují čtyři hlavní typy programovaných rozhodnutí:
1. Jednoduchá rozhodnutí: Jedná se o jednoduchá rozhodnutí, která lze učinit pomocí jednoduchého souboru pravidel nebo rozhodovacího stromu. Například rozhodování o tom, zda přijmout či nepřijmout objednávku zákazníka, může být jednoduché rozhodnutí, které lze učinit podle souboru předem stanovených kritérií.
2. Sekvenční rozhodování: Jedná se o rozhodnutí, která musí být učiněna v určitém pořadí nebo sekvenci. Například rozhodnutí, kterého dodavatele použít pro určitý výrobek, může být sekvenčním rozhodnutím, které musí být učiněno po zvážení ceny, kvality a dodací lhůty dodavatele.
3. Iterativní rozhodnutí: Jedná se o rozhodnutí, která může být nutné učinit vícekrát, přičemž každé rozhodnutí je založeno na výsledku předchozího rozhodnutí. Například rozhodování o tom, jakou reklamní kampaň použít, může být iterativním rozhodnutím, které vychází z výsledků předchozích kampaní.
4. Komplexní rozhodnutí: Jedná se o rozhodnutí, která je obtížné učinit pomocí jednoduchého souboru pravidel nebo rozhodovacího stromu. Například rozhodnutí, zda vstoupit na nový trh, může být komplexním rozhodnutím, které vyžaduje podrobnou analýzu trhu, konkurence a zdrojů společnosti.