Podniky musí přijímat důležitá finanční rozhodnutí, aby maximalizovaly zisky a zajistily úspěch své činnosti. Dva takové procesy jsou rozhodnutí o screeningu kapitálového rozpočtu a preferenční rozpočtování. V tomto článku se budeme zabývat odlišnými procesy screeningu kapitálového rozpočtu a preferenčního rozpočtování, jakož i jejich výhodami a nevýhodami.
Screening kapitálového rozpočtu je proces, který slouží k určení, které potenciální projekty by měly být zahrnuty do kapitálového rozpočtu společnosti. Tento proces obvykle zahrnuje analýzu očekávané návratnosti investic (ROI) každého projektu a také souvisejících rizik. Preferenční rozpočtování je naproti tomu proces, při kterém se určuje, na které projekty by mělo být z rozpočtu společnosti vyčleněno nejvíce prostředků.
Proces prověřování kapitálového rozpočtu obvykle začíná identifikací potenciálních projektů. Projekty jsou poté hodnoceny na základě jejich očekávané návratnosti investic a také souvisejících rizik. Projekty, které přinášejí nejvyšší návratnost investice při nejnižších souvisejících rizicích, jsou poté vybrány k zařazení do rozpočtu.
Při preferenčním rozpočtování se výběr projektů řídí jejich očekávanou návratností investic a dalšími kritérii, jako je potenciální dopad na značku nebo pověst společnosti. Pro zařazení do rozpočtu jsou pak vybrány projekty, které mají potenciál přinést nejvyšší návratnost investic a také nejvyšší potenciální dopad na značku nebo pověst společnosti.
Výhodou screeningu kapitálového rozpočtu je, že umožňuje společnosti identifikovat a vybrat projekty s nejvyšší potenciální návratností investic. Tím je zajištěno, že zdroje společnosti jsou alokovány na projekty, které mají největší potenciál návratnosti.
Výhodou preferenčního rozpočtování je, že umožňuje společnosti kromě očekávané návratnosti investic zohlednit i potenciální dopad projektů na její značku nebo pověst. Tím je zajištěno, že zdroje společnosti jsou alokovány na projekty, které nabízejí potenciál jak finanční návratnosti, tak pozitivní pověsti.
Omezením screeningu kapitálového rozpočtu je, že nezohledňuje potenciální dopad projektů na značku nebo pověst společnosti. To znamená, že projekty, které mohou mít vysokou potenciální návratnost investic, ale nízký potenciální dopad na pověst společnosti, mohou být přehlédnuty.
Nevýhodou preferenčního rozpočtování je, že ne vždy zohledňuje očekávanou návratnost investic do projektů. To znamená, že pro zařazení do rozpočtu mohou být vybrány projekty, které mají vysoký potenciální dopad na značku nebo pověst společnosti, ale nízkou očekávanou návratnost investic.
Při porovnávání screeningu kapitálového rozpočtu a preferenčního rozpočtování je důležité zvážit výhody a nevýhody každého z nich. Screening kapitálového rozpočtu umožňuje společnosti vybrat projekty s nejvyšší potenciální návratností investic, zatímco sestavování preferenčních rozpočtů umožňuje společnosti zvážit potenciální dopad projektů na její značku nebo pověst.
Je důležité poznamenat, že screening kapitálového rozpočtu a sestavování rozpočtu preferencí nejsou vzájemně se vylučující procesy. Ve skutečnosti by při přijímání finančních rozhodnutí měly být zvažovány oba procesy. Tím je zajištěno, že zdroje společnosti jsou alokovány do projektů, které nabízejí potenciální finanční návratnost i pozitivní pověst.
Pochopením odlišných procesů screeningu kapitálového rozpočtu a rozpočtování preferencí mohou podniky maximalizovat své finanční zdroje a zajistit úspěšnou činnost.
Dva typy rozhodnutí o kapitálovém rozpočtu jsou:
1. krátkodobá rozhodnutí, která zahrnují investice, jež se vrátí během jednoho roku, a
2. dlouhodobá rozhodnutí, která zahrnují investice, jež se vrátí během více než jednoho roku.
Preferenční rozhodnutí o kapitálovém rozpočtu jsou rozhodnutí společnosti o tom, do kterých projektů investovat a jak tyto investice financovat. Cílem kapitálového rozpočtování je vybrat takové projekty, které budou maximalizovat hodnotu pro akcionáře společnosti.
Existuje řada různých metod, které lze použít k hodnocení investičních projektů, a každá společnost má své vlastní preference a omezení, které určují, kterou metodu nebo kombinaci metod použije. Mezi běžné metody kapitálového rozpočtování patří čistá současná hodnota (NPV), vnitřní výnosové procento (IRR) a doba návratnosti.
NPV je měřítkem rozdílu mezi současnou hodnotou peněžních toků z investice a počátečními investičními náklady. Kladná NPV znamená, že se očekává, že investice vygeneruje více hodnoty, než kolik stojí, a je tedy vhodným kandidátem na investici.
IRR je měřítkem očekávané míry návratnosti investice. Vypočítá se diskontováním peněžních toků z investice takovou sazbou, aby se NPV rovnala nule. Vyšší IRR znamená lepší očekávanou návratnost investice.
Doba návratnosti je doba, za kterou se očekává, že investice vygeneruje dostatečný peněžní tok na pokrytí počátečních nákladů. Kratší doba návratnosti je obecně výhodnější než delší.
Při rozhodování o kapitálovém rozpočtu společnosti často používají kombinaci těchto metod, aby získaly ucelenější obraz o potenciálu investice. V konečném důsledku je cílem vybrat takové projekty, u nichž se očekává, že přinesou společnosti a jejím akcionářům největší hodnotu.