Formální moc v organizacích je moc, která je jednotlivcům přiznána díky jejich oficiálním titulům nebo pozicím. Tento typ moci je obvykle odvozen od hierarchické struktury, kdy jednotlivci na vrcholu hierarchie mají větší moc než ti, kteří jsou pod nimi. Jmenování, povyšování a další rozhodnutí jsou obvykle činěna shora dolů a tato rozhodnutí vycházejí z pravidel a předpisů stanovených organizací.
Neformální moc v organizacích je moc, která je jednotlivcům udělena díky jejich vztahům, konexím a vlivu v organizaci. Tento typ moci není explicitně udělován a je spíše založen na schopnosti jednotlivce prosadit se, budovat vztahy a získat si respekt kolegů. Neformální moc je často považována za formu sociálního kapitálu, protože je obvykle získávána prostřednictvím navazování kontaktů a budování vztahů s kolegy.
Nejvýraznějším rozdílem mezi formální a neformální mocí je způsob, jakým jsou jednotlivé typy moci získávány. Formální moc je udělována díky postavení jednotlivce v organizaci, zatímco neformální moc je založena na vztazích a vlivu. Kromě toho je formální moc obvykle hierarchická, zatímco neformální moc je často méně strukturovaná.
Formální moc má několik výhod, například poskytuje jasnou strukturu a řetězec velení, umožňuje organizovanější rozhodování a umožňuje efektivnější komunikaci. Kromě toho může formální moc také pomoci vytvořit v organizaci pocit řádu a konzistence.
Neformální moc může být také přínosná, protože je často pružnější a umožňuje jednotlivcům převzít iniciativu a rozhodovat, aniž by museli procházet formálním řetězcem velení. Neformální moc navíc může pomoci podpořit spolupráci a vytvořit v organizaci pocit sounáležitosti.
Formální moc může mít i své nevýhody, například může vytvářet pocit sebeuspokojení a stagnace a také omezovat schopnost jednotlivců rozhodovat a vyvíjet iniciativu. Kromě toho může formální moc často vést k prostředí byrokracie, které může bránit kreativitě a inovacím.
Neformální moc má také své vlastní problémy, například možnost zneužití moci a zneužití vlivu jednotlivců k osobnímu prospěchu. Kromě toho může neformální moc často vést k nelibosti těch, kteří nemají přístup ke stejné úrovni vlivu.
Navzdory problémům spojeným s formální i neformální mocí má vyvažování obou typů moci v organizaci své výhody. Využitím obou typů moci mohou organizace vytvořit prostředí, které umožňuje jak strukturu, tak flexibilitu, což umožňuje efektivnější rozhodování a větší inovace.
Hlavní rozdíl mezi formálními a neformálními systémy spočívá v tom, že formální systémy jsou definovány souborem pravidel, zatímco neformální systémy nikoli. Formální systémy se obvykle vyskytují v organizacích, zatímco neformální systémy se obvykle vyskytují v sociálních skupinách.
Příkladem neformální moci je situace, kdy má člověk možnost ovlivňovat ostatní, aniž by měl formální autoritu. K tomu může dojít, když je osoba ostatními respektována nebo je považována za odborníka v určité oblasti. Neformální moc lze využít k tomu, aby lidé dělali věci, které by jinak nedělali, nebo aby dělali věci určitým způsobem.
Formální organizace jsou takové, kde existuje jasná hierarchie a lidem jsou přiděleny konkrétní role. Tyto organizace jsou obvykle rigidnější a mají přísnější pravidla a postupy. Příkladem formálních organizací jsou korporace, vládní agentury a armáda.
Neformální organizace jsou naproti tomu obvykle pružnější a mají volnější pravidla a postupy. Tyto organizace jsou často kreativnější a inovativnější a mohou se lépe přizpůsobovat změnám. Příkladem neformálních organizací jsou začínající podniky, malé firmy a neziskové organizace.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože pojem „neformální moc“ lze vykládat různými způsoby. Obecně však neformální moc ve zdravotnictví označuje schopnost jednotlivců nebo skupin ovlivňovat rozhodování a utvářet politiku, aniž by měli formální autoritu nebo postavení v organizaci. Toho lze dosáhnout různými způsoby, například navazováním kontaktů, budováním vztahů a využíváním osobních vazeb.
Neformální moc může být v organizaci pozitivní silou, která pomáhá věci dělat a posouvat kupředu. Může však být také zneužita, což vede k protekci, protekcionářství a jiným formám zvýhodňování. Je důležité, aby si zdravotnické organizace uvědomovaly možnost zneužití neformální moci a zavedly systémy, které tomu zabrání.