Tento článek poskytne přehled různých účetních nákladových metod pro vlastní zásoby a jejich důsledky pro účetní výkazy společnosti. Rovněž se bude zabývat výhodami a nevýhodami jednotlivých metod, jakož i osvědčenými postupy při výběru metody.
Vlastní akcie jsou částí vlastních akcií společnosti, které byly odkoupeny a jsou v držení společnosti. V rozvaze se nepovažují za aktivum, protože společnost výměnou za tyto akcie neobdržela žádnou hotovost. Vlastní akcie se klasifikují jako protiúčet vlastního kapitálu a mohou to být buď kmenové, nebo prioritní akcie. Existují tři hlavní typy účetních metod oceňování vlastních akcií: nominální hodnota, pořizovací cena a průměrná pořizovací cena.
Metoda nominální hodnoty je nejjednodušší formou účtování vlastních akcií. Při této metodě se pořizovací cena vlastních akcií zaúčtuje v jejich nominální hodnotě, což je hodnota uvedená ve stanovách společnosti. Tato metoda nezohledňuje žádné výkyvy tržní ceny akcií, takže neposkytuje přesný odraz finanční situace společnosti.
Nákladová metoda je nejčastěji používanou metodou účtování vlastních akcií. Při této metodě se pořizovací cena vlastních akcií vykazuje ve skutečné ceně, kterou společnost za akcie zaplatila. Tato metoda poskytuje přesnější odraz finanční situace společnosti, protože zohledňuje veškeré výkyvy tržní ceny akcií.
Metoda průměrných nákladů je variantou nákladové metody. Podle této metody se pořizovací cena vlastních akcií vykazuje ve výši váženého průměru pořizovací ceny všech akcií, které společnost nakoupila. Tato metoda je užitečná pro společnosti, které pravidelně odkupují vlastní akcie, protože jim umožňuje rozložit pořizovací cenu akcií do více účetních období.
Každá ze tří účetních nákladových metod pro vlastní akcie má své výhody a nevýhody. Metoda nominální hodnoty je nejjednodušší na použití, ale neposkytuje přesný odraz finanční situace společnosti. Metoda pořizovacích nákladů poskytuje přesnější odraz finanční situace společnosti, ale je složitější a vyžaduje více záznamů. Metoda průměrné pořizovací ceny je užitečná pro společnosti, které pravidelně odkupují vlastní akcie, ale může být obtížné vypočítat váženou průměrnou pořizovací cenu akcií.
Při výběru účetní nákladové metody pro vlastní akcie by společnosti měly zvážit typ akcií, které odkupují, četnost odkupů a požadovanou úroveň přesnosti. Společnosti by také měly zvážit potenciální dopad na účetní závěrku společnosti a její schopnost dodržovat účetní standardy.
Závěrem lze říci, že volba vhodné účetní metody oceňování vlastních akcií je důležitým rozhodnutím, které může mít významný dopad na účetní závěrku společnosti. Společnosti by měly pečlivě zvážit výhody a nevýhody jednotlivých metod, jakož i svou schopnost dodržovat účetní standardy, aby mohly zvolit nejvhodnější metodu pro své potřeby.
Nejpoužívanější metodou účtování vlastních zásob je metoda pořizovacích nákladů. Tato metoda zachycuje akcie jako snížení vlastního kapitálu. Při zpětném odkupu akcií společnost zaznamená snížení peněžních prostředků a snížení vlastního kapitálu.
Vlastní akcie se obvykle účtují nákladovou metodou. To znamená, že pořizovací cena vlastních akcií je zachycena v rozvaze jako snížení vlastního kapitálu. Při prodeji vlastních akcií se výnosy z prodeje rovněž zaúčtují jako snížení vlastního kapitálu v rozvaze.
Vlastní akcie jsou částí akcií společnosti, které společnost odkoupila od investorů. Vlastní akcie nejsou zahrnuty do akcií společnosti v oběhu, což jsou akcie, které jsou v držení investorů. Vlastní akcie najdete v rozvaze společnosti v položce „Vlastní kapitál“. Vlastní akcie jsou obvykle uvedeny pod položkou „Kmenové akcie“ nebo „Prioritní akcie“.
Tři účetní metody jsou akruální, peněžní a hybridní.
Existují dvě metody účetního systému: akruální účetnictví a peněžní účetnictví.
Akruální účetnictví zaznamenává výnosy a náklady v okamžiku jejich vzniku, bez ohledu na to, kdy jsou skutečně přijaty nebo vyplaceny peněžní prostředky. Peněžní účetnictví zaznamenává příjmy a výdaje pouze v okamžiku, kdy jsou peníze skutečně přijaty nebo zaplaceny.