11. Cestovní doba mimo pracovní dobu Vyjasnění očekávání ohledně času stráveného na cestě se zaměstnanci
9. Očekávání ohledně času stráveného na cestě. Vedení přesné evidence času stráveného na cestě a výplat
Komplexní průvodce zajištěním spravedlivé náhrady mzdy pro hodinové zaměstnance na cestách mimo město podle zákona o spravedlivých pracovních standardech
Podle zákona o spravedlivých pracovních standardech (Fair Labor Standards Act, FLSA) musí zaměstnavatelé při služebních cestách mimo město řádně odměňovat hodinové zaměstnance za jejich čas strávený na cestě. Požadavky na proplácení cestovného hodinovým zaměstnancům cestujícím mimo město jsou složité a často špatně pochopené. Tento průvodce poskytne ucelený přehled předpisů FLSA, včetně způsobu výpočtu cestovní doby pro účely náhrady mzdy, náhrady cestovních výdajů a omezení proplácení cestovní doby.
Zákon o spravedlivých pracovních standardech (Fair Labor Standards Act, FLSA) je federální zákon, který pro zaměstnavatele stanoví minimální mzdu, odměnu za práci přesčas, vedení záznamů a standardy pro práci dětí. Účelem zákona je zajistit, aby pracovníci dostávali za svou práci spravedlivou mzdu a aby zaměstnavatelé tento zákon dodržovali. FLSA se vztahuje na všechny zaměstnavatele bez ohledu na jejich velikost nebo odvětví.
Podle zákona FLSA musí zaměstnavatelé platit hodinovým zaměstnancům za veškerý čas strávený na cestě za účelem výkonu práce. Patří sem i čas strávený cestou na schůzku nebo akci související s podnikáním, jako je konference nebo vzdělávací seminář, a zpět. FLSA vyžaduje, aby zaměstnavatelé platili hodinovým zaměstnancům za dobu strávenou na cestě, pokud je tato doba považována za „pracovní dobu“.
Podle zákona FLSA musí zaměstnavatelé zaměstnancům uhradit veškeré cestovní výdaje, které jim vzniknou při služební cestě. Patří sem náklady na dopravu, ubytování, stravování a veškeré další výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance. Zaměstnavatelé také musí zaměstnancům proplatit veškerý čas, který stráví čekáním na dopravu nebo ubytováním v hotelu.
Podle zákona FLSA nemusí zaměstnavatelé platit zaměstnancům za čas strávený na cestě, pokud zaměstnanec pouze cestuje z domova do práce nebo naopak. Pokud je však zaměstnanec povinen cestovat za pracovními účely, musí zaměstnavatel zaměstnanci cestovní čas proplatit. Kromě toho zaměstnavatelé nejsou povinni platit zaměstnancům za jakoukoli dobu cesty, která je považována za dobu „mimo pracovní dobu“, například za dobu strávenou spánkem nebo jídlem.
Podle zákona FLSA je cestovní doba definována jako jakákoli doba, kterou zaměstnanec stráví na cestě za pracovními účely. Patří sem doba strávená čekáním na dopravu, ubytováním v hotelu nebo cestou na pracovní schůzku či akci a zpět. Zaměstnavatelé musí zaměstnancům proplácet veškerou dobu strávenou na cestách za pracovními účely.
Podle zákona FLSA nemusí zaměstnavatelé platit zaměstnancům za dobu cestování, která je považována za dobu „mimo pracovní dobu“. Patří sem doba strávená spánkem, jídlem nebo jinými činnostmi, které nesouvisejí s pracovní cestou zaměstnance. Kromě toho zaměstnavatelé nejsou povinni platit zaměstnancům za jakoukoli dobu strávenou na cestě z domova do práce nebo naopak.
Zákon FLSA vyžaduje, aby zaměstnavatelé platili hodinovým zaměstnancům za jejich čas strávený na cestě mimo město za pracovními účely. Zaměstnavatelé však nejsou povinni platit zaměstnancům za dobu strávenou na cestách v rámci téhož města nebo obce. Zaměstnavatelé jsou povinni platit zaměstnancům pouze za čas strávený na cestě, která přesahuje rámec jejich běžného dojíždění.
Podle zákona FLSA musí zaměstnavatelé poskytnout zaměstnancům jasné pokyny ohledně očekávaného času stráveného na cestě. To zahrnuje i nastínění případných plateb za čas strávený na cestě a proplácení výdajů. Kromě toho musí zaměstnavatelé zajistit, aby si zaměstnanci byli vědomi svých práv podle FLSA, pokud jde o proplácení cestovní doby.
Podle zákona FLSA musí zaměstnavatelé vést přesné záznamy o všech platbách cestovní doby a náhradách výdajů poskytnutých zaměstnancům. To zahrnuje zdokumentování času stráveného na cestách, všech provedených plateb a všech poskytnutých náhrad. Přesné záznamy jsou zásadní pro zajištění toho, aby zaměstnavatelé dodržovali zákon FLSA, pokud jde o platby cestovného hodinovým zaměstnancům.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože to závisí na zásadách a postupech konkrétní společnosti. Některé společnosti mohou zaměstnancům proplácet cestovní výdaje vzniklé při služebních cestách, zatímco jiné mohou vyžadovat, aby si zaměstnanci cestovní výdaje hradili sami. Doporučujeme informovat se na personálním oddělení vaší společnosti a zjistit její konkrétní zásady týkající se cestovních výdajů.
Zákon o spravedlivých pracovních standardech (Fair Labor Standards Act, FLSA) stanoví minimální mzdu, odměnu za přesčasy, vedení záznamů a normy pro zaměstnávání mladých lidí, které se týkají pracovníků na plný i částečný úvazek v soukromém sektoru a ve federálních, státních a místních úřadech.
Zákon FLSA nevyžaduje platbu za neodpracovanou dobu, například za dovolenou nebo svátky. FLSA však vyžaduje, aby zaměstnanci dostali zaplaceno za dobu strávenou na cestě za účelem výkonu práce. Patří sem doba strávená na služebních cestách mimo domov přes noc, jakož i doba strávená na místních služebních cestách během pracovního dne.
Existují dva obecné typy cest, na které se vztahuje FLSA:
1. Služební cesty – patří sem doba strávená na služebních cestách mimo domov přes noc, jakož i doba strávená během pracovního dne na místních služebních cestách.
2. Dojíždění – Jedná se o dobu strávenou na cestě do zaměstnání a zpět, která se podle FLSA nepovažuje za pracovní dobu.
Pokud máte další dotazy týkající se pracovních cest podle zákona FLSA, obraťte se na místní kancelář oddělení mezd a hodin.