Tento článek poskytne přehled různých metod účtování nákladů na zásoby, které jsou k dispozici v systému QuickBooks. Vysvětlí základy účtování nákladů na zásoby, typy metod účtování nákladů na zásoby a výhody a nevýhody jednotlivých metod. Poskytne také srovnání různých metod účtování nákladů na zásoby a několik tipů, které vám pomohou rozhodnout, která metoda účtování nákladů na zásoby je pro vaši firmu vhodná.
Kalkulace nákladů na zásoby je proces přiřazování nákladů k položkám zásob s cílem určit hodnotu výrobku. Tento proces je nezbytnou součástí podnikového účetnictví, protože pomáhá přesně vyhodnotit náklady na zásoby a jejich hodnotu a také je sledovat v průběhu výrobního procesu.
V systému QuickBooks jsou k dispozici tři hlavní metody účtování nákladů na zásoby: FIFO (First In, First Out), LIFO (Last In, First Out) a průměrná cena. Každá z těchto metod má své výhody a nevýhody a to, kterou z nich zvolíte, závisí na konkrétních potřebách vaší firmy.
FIFO je nejběžnější metodou kalkulace nákladů na zásoby. Při FIFO předpokládáte, že nejstarší položky zásob se prodávají jako první a nejnovější položky zásob se prodávají jako poslední. Tato metoda je výhodná, protože umožňuje přesně sledovat náklady na zásoby a poskytuje přesné ocenění hodnoty zásob. Nevýhodou je, že může vést k vyššímu zdanění, pokud se ceny položek zásob v průběhu času zvyšují.
Metoda oceňování zásob LIFO předpokládá, že nejnovější položky zásob se prodávají jako první a nejstarší položky zásob se prodávají jako poslední. Tato metoda je výhodná, protože obvykle vede k nižším daním, protože předpokládá, že rostoucí ceny se přenesou na zákazníky. Není však tak přesná jako FIFO, protože ne vždy odráží skutečné náklady na položky zásob.
Metoda průměrných pořizovacích nákladů bere v úvahu pořizovací cenu všech nakoupených položek zásob a následně vypočítá průměrnou pořizovací cenu jednotlivých položek zásob. Tato metoda je výhodná, protože se poměrně snadno počítá a poskytuje přesné posouzení nákladů na zásoby. Nevýhodou je, že může vést k nepřesnému ocenění zásob, pokud ceny zásob výrazně kolísají.
Při rozhodování, která metoda stanovení nákladů na zásoby je pro vaši firmu vhodná, je důležité zvážit výhody a nevýhody jednotlivých metod. FIFO je nejběžnější metoda kalkulace nákladů na zásoby a je nejpřesnější, pokud jde o sledování nákladů a hodnoty zásob. Metoda LIFO je výhodná z daňového hlediska, ale není tak přesná jako FIFO. Průměrné pořizovací náklady se počítají poměrně snadno, ale při výrazném kolísání cen mohou vést k nepřesnému ocenění zásob.
Při výběru metody oceňování zásob je důležité vzít v úvahu velikost podniku a typ zásob, které máte. Malé podniky si obvykle vystačí s metodou průměrných nákladů, zatímco pro větší podniky může být výhodné použít metodu FIFO nebo LIFO. Kromě toho je třeba vzít v úvahu také typ zásob, které máte. Například pokud máte hodně zásob, jejichž cena kolísá, pak může být nejlepší volbou metoda průměrných nákladů.
V konečném důsledku bude nejlepší metoda kalkulace nákladů na zásoby pro vaši firmu záviset na vašich konkrétních potřebách. Je důležité vyhodnotit různé metody a určit, která z nich je pro vaši firmu nejvhodnější.
Tři metody kalkulace nákladů na zásoby jsou metoda FIFO (first-in, first-out), metoda LIFO (last-in, first-out) a metoda váženého průměru.
V aplikaci QuickBooks Online jsou pro zásoby k dispozici tři metody kalkulace nákladů: Průměrná cena, FIFO a LIFO.
QuickBooks desktop používá ve výchozím nastavení metodu oceňování zásob FIFO (first-in, first-out). To znamená, že první položky, které jsou přijaty do zásob, jsou také prvními položkami, které jsou prodány. Tato metoda se obecně používá u firem, které mají vysoký obrat zásob, protože přesněji odráží skutečné náklady na prodané zboží.
Existují čtyři hlavní metody kalkulace nákladů na zásoby:
1. První dovnitř, první ven (FIFO)
2. Last In, First Out (LIFO)
3. Průměrná cena
4. Specifická identifikace
Nejoblíbenější metodou kalkulace nákladů na zásoby je FIFO. Při této metodě se předpokládá, že zásoby budou prodány v pořadí, v jakém byly nakoupeny. Pořizovací cena prodaného zboží se pak stanoví tak, že se nejdříve odečte pořizovací cena nejdříve nakoupených položek.
Tato metoda je oblíbená, protože je nejjednodušší a nejsnadněji pochopitelná. Je to také metoda, která vede k nejnižším nákladům na prodané zboží, a tedy k nejvyššímu čistému zisku.
Neexistuje jediná „nejlepší“ metoda kalkulace nákladů na zásoby. Metoda, která je pro konkrétní podnik nejlepší, závisí na řadě faktorů, včetně typu podniku, druhu zásob a účetních cílů podniku.