Koncept prognózování shora dolů je oblíbenou metodou, kterou podniky a organizace používají k odhadu budoucí výkonnosti svých činností. Tento typ prognózování bere v úvahu celkový obraz, včetně celkových ekonomických, politických a sociálních podmínek, které mohou mít vliv na výkonnost organizace. V tomto článku se budeme zabývat výhodami a omezeními prognózování shora dolů.
Prognózování shora dolů je metoda předpovídání budoucí výkonnosti na základě současného ekonomického a politického prostředí. Zahrnuje analýzu údajů z makroúrovně, například makroekonomických ukazatelů, s cílem předpovědět budoucnost. Tento typ prognózování se často používá k vytvoření podkladů pro sestavování rozpočtu, plánování a rozhodování.
Prognózování shora dolů poskytuje organizacím přesný a spolehlivý způsob předvídání jejich budoucí výkonnosti. Zohledňuje řadu vnějších faktorů, jako je výkonnost akciového trhu, úroveň inflace a politické klima. Tento typ prognózování je výhodný také proto, že poskytuje organizacím možnost rychle reagovat na změny v prostředí a podle toho upravovat své strategie.
Jednou z hlavních nevýhod prognózování shora dolů je skutečnost, že nezohledňuje nuance vnitřních operací organizace. Nezohledňuje například výkonnost jednotlivých zaměstnanců nebo účinnost jednotlivých strategií. Kromě toho prognózování shora dolů nebere v úvahu žádné neočekávané události, které mohou v budoucnu nastat.
Dalším důležitým aspektem prognózování shora dolů je pochopení hospodářského cyklu. Hospodářský cyklus je nepřetržitý cyklus hospodářského růstu a poklesu, který organizace zažívají v průběhu své činnosti. Pochopením hospodářského cyklu mohou organizace lépe předvídat svou budoucí výkonnost a přijímat informovanější rozhodnutí.
Aby organizace mohly efektivně využívat prognózování shora dolů, musí si vytvořit vlastní prognostický model. Tento model by měl zohledňovat řadu faktorů, jako je historická výkonnost organizace, současné ekonomické klima a očekávaná výkonnost ostatních organizací ve stejném odvětví. Model by měl být také schopen přizpůsobit se případným změnám v prostředí, aby byla zajištěna jeho přesnost.
Po vytvoření prognostického modelu musí organizace své prognózy ověřit, aby byla zajištěna jejich přesnost. To lze provést porovnáním prognóz se skutečnými údaji o výkonnosti z minulosti. Porovnáním prognóz se skutečnými výsledky mohou organizace určit přesnost svých prognóz a provést případné úpravy.
Organizace mohou mít velký prospěch z používání prognózování shora dolů. Pochopením výhod a omezení tohoto typu prognózování mohou organizace přijímat informovanější rozhodnutí a lépe předvídat své budoucí výsledky. Vyvinutím vlastních prognostických modelů a ověřením svých prognóz mohou organizace zajistit přesnost a v případě potřeby provést úpravy.
Prognóza shora dolů je metoda prognózování, která začíná odhadem celkové poptávky na trhu a poté tuto poptávku přiřazuje jednotlivým výrobkům nebo kategoriím výrobků. Naproti tomu prognóza zdola nahoru začíná odhadem poptávky po jednotlivých výrobcích nebo kategoriích výrobků a poté tuto poptávku agreguje, aby získala odhad celkové poptávky na trhu.
Přístup shora dolů při prognózování poptávky spočívá v tom, že se začne s celkovým odhadem trhu nebo příležitosti a ten se pak rozdělí na menší segmenty. Tento přístup se často používá v případě, že jsou k dispozici jen omezené údaje a je třeba provést kvalifikovaný odhad potenciálu trhu.
Pokud například předpovídáte poptávku po novém produktu, můžete začít s odhadem celkového oslovitelného trhu (TAM) a ten pak rozdělit na menší segmenty na základě faktorů, jako je geografie, demografie nebo potřeby zákazníků.
Model příjmů shora dolů je takový, při kterém se příjmy odhadují na základě obecných předpokladů o celkové velikosti trhu a poté se rozdělí na menší segmenty na základě faktorů, jako je podíl na trhu. Tento typ modelu se často používá v odvětvích, kde je malý počet velkých hráčů a podíl na trhu je hlavním určujícím faktorem příjmů.
Existují 2 hlavní metody prognózování: kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní metody zahrnují využití expertního názoru k předpovědi budoucí poptávky, zatímco kvantitativní metody využívají k předpovědi budoucí poptávky historická data.
Dva hlavní přístupy k prognózování jsou kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní metody prognózování zahrnují využití průzkumů, rozhovorů a cílových skupin ke shromažďování informací o budoucích trendech. Kvantitativní techniky prognózování zahrnují použití historických dat a statistických modelů k předpovědi budoucích výsledků.