Takový kolaps by měl katastrofální dopad na globální systémy počasí. Nová analýza atlantické meridionální cirkulace ukázala, že by došlo k "téměř úplné ztrátě její stability".
Jeden z nejdůležitějších systémů oceánských proudů regulujících klima na severní polokouli by se mohl v důsledku klimatických změn ocitnout na pokraji úplného zhroucení. Toto zjištění vyplývá z nové analýzy atlantické meridionální cirkulace (AMOC), která zahrnuje Golfský proud a je zodpovědná za mírnění většiny světového klimatu, který údajně v posledním století "téměř úplně ztratil stabilitu". Autorem studie je Niklas Boers, výzkumný pracovník Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu v Německu.
Kolaps Golfského proudu a jeho důsledky
Proudy fungují jako dopravní pás, který přenáší teplou, slanou vodu z tropů na sever a studenou vodu podél mořského dna na jih. Tato obří "stuha" se již ukázala být ve svém nejslabším bodě, ale nyní se možná úplně zhroutila. Takový kolaps by měl katastrofální dopad na globální povětrnostní systémy, což by vedlo ke zvýšení hladiny moří v Atlantiku, většímu ochlazení a silnějším bouřím na severní polokouli. Podle britského meteorologického úřadu by to také vedlo k vážnému narušení srážek potřebných pro pěstování plodin v Africe, Jižní Americe a Indii.
Podle Niklase Boerse "výsledky podporují úsudek, že pokles AMOC není pouhým výkyvem nebo lineární reakcí na zvyšující se teplotu, ale pravděpodobně znamená, že se blížíme ke kritické hranici, za níž by se cirkulační systém mohl zhroutit". Údaje z minulých analýz ukazují, že AMOC může existovat ve dvou stabilních stavech: v silnějším a rychlejším, na který se lidé v současnosti spoléhají, a ve druhém, který je mnohem pomalejší a slabší. Podle Boerse existence těchto dvou stavů znamená, že "v zásadě jsou možné náhlé přechody mezi oběma režimy cirkulace".
To znamená, že by proudění mohlo zeslábnout až k bodu zlomu, kdy by přešlo ze silnějšího do slabšího stavu, což by mohlo rychle změnit klima na celé severní polokouli a stát se mnohem méně mírným než dnes. Nová studie se snaží zjistit, zda nedávné oslabení AMOC znamená, že bude jednoduše cirkulovat o něco pomaleji, ale způsobem, který může člověk ovlivnit snížením emisí uhlíku, nebo zda se chystá přejít do trvale slabší formy, kterou by nebylo možné zvrátit po stovky let.
Hustota oceánské vody závisí především na její teplotě a slanosti. V současné době se slanější jižní část proudu stává chladnější, a tedy hustší, jak se blíží k severní části. Dodatečná hustota, kterou sůl poskytuje, umožňuje jižní vodě klesat pod méně slanou severní vodu, a tím ji v nekonečném globálním dopravníku posouvat na jih. Nyní je voda díky vyšším teplotám a zvýšenému přítoku sladké vody způsobenému táním ledovců teplejší a méně slaná, proud je méně hustý a méně se potápí. Právě tento stav by mohl ohrozit zastavení celého toku AMOC a způsobit ničivou a nevratnou změnu v globálních klimatických systémech.
Vědci z Anglia Ruskin University v Cambridge naopak analyzovali, které místo má největší potenciál odolat krizi způsobené globálním oteplováním, a jako nejlepší místo pro přežití apokalypsy označili Nový Zéland.
Stefania Bernardini