Právní konsignační smlouvy jsou smlouvy mezi odesílatelem a příjemcem, v nichž odesílatel svěřuje zboží nebo služby příjemci za účelem jejich prodeje. Odesílatel si ponechává vlastnictví zboží, zatímco příjemce má právo zboží užívat a prodávat. Příjemce je pak povinen zaplatit odesílateli provizi z prodeje.
Zákonné konsignační smlouvy mají dvě formy: výhradní a nevýhradní. Výhradní smlouvy udělují výhradní práva příjemci, zatímco nevýhradní smlouvy umožňují odesílateli využít k prodeji svého zboží nebo služeb více než jednoho příjemce.
Zákonné konsignační smlouvy obvykle obsahují podmínky, jako je doba trvání smlouvy, výše provize a platební podmínky. Podmínky smlouvy rovněž stanoví povinnosti příjemce, například požadavek vést přesnou evidenci zboží, které má v držení, a po prodeji zboží neprodleně zaplatit odesílateli.
Při sjednávání zákonných konsignačních smluv si obě strany musí vyjasnit svá očekávání. Odesílatel by se měl ujistit, že příjemce má potřebné odborné znalosti k prodeji jeho zboží nebo služeb, zatímco příjemce by se měl ujistit, že rozumí podmínkám smlouvy a že je ochoten přijmout rizika spojená se smlouvou.
Právní konsignační smlouvy přinášejí oběma stranám řadu výhod. Konsignatář má přístup na širší trh, aniž by musel investovat do vlastního prodeje a marketingu, zatímco příjemce může získat dodatečné příjmy, aniž by musel zboží předem nakupovat.
Právní konsignační smlouvy s sebou nesou také určitá rizika. Příjemce je vystaven riziku nezaplacení, pokud se zboží neprodá, zatímco konsignatář je vystaven riziku nezaplacení, pokud mu příjemce nezaplatí provizi.
V případě sporu by se obě strany měly pokusit o smírné řešení. Pokud se stranám nepodaří dosáhnout dohody, může být nutné vyhledat právní poradenství a zvážit podání žaloby k soudu.
Právní konsignační smlouvy může kterákoli ze stran vypovědět s dostatečnou výpovědní lhůtou. Požadavky na ukončení smlouvy jsou uvedeny ve smluvních podmínkách. Strany by rovněž měly zajistit, aby před ukončením smlouvy byly vypořádány veškeré dlužné platby.
Existuje několik klíčových prvků, které by měla obsahovat konsignační smlouva, aby byl chráněn jak odesílatel, tak příjemce. Za prvé, ve smlouvě by měly být jasně uvedeny podmínky smlouvy, včetně doby trvání konsignace a procenta z prodejní ceny, které připadne konsignátorovi. Mělo by v ní být také uvedeno, kdo je odpovědný za marketing a prodej zboží a kdo bude odpovědný za případné škody. V neposlední řadě by smlouva měla obsahovat ustanovení, které umožní kterékoli straně dohodu předčasně ukončit, pokud s ní není spokojena.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože ideální rozdělení konsignace se liší v závislosti na konkrétním podniku a prodávaných výrobcích. Dobrým výchozím bodem je však poskytnout příjemci 50 % maloobchodní ceny zboží. To umožňuje příjemci vydělat slušnou provizi a zároveň umožňuje konsignačnímu podniku dosáhnout zisku.
Na tuto otázku neexistuje jednotná odpověď, protože spravedlivé rozdělení pro konsignační prodej se liší v závislosti na podniku a dohodě mezi odesílatelem a příjemcem. Obecně však platí, že odesílatel by měl obdržet 50-60 % prodejní ceny a příjemce zbývajících 40-50 %.
Existují tři typy konsignace:
1. Exkluzivní: Při exkluzivní konsignaci je prodejce jediným, kdo výrobek prodává ve svém obchodě.
2. Nevýhradní: Při nevýhradní konsignaci je maloobchodník jedním z mnoha, kteří výrobek prodávají ve svém obchodě.
3. Online: V případě online konsignace prodává maloobchodník výrobek prostřednictvím svých internetových stránek nebo internetového obchodu.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože závisí na řadě faktorů. Obecně platí, že zásilku nemusíte 1099 účtovat, protože příjemce se obvykle nepovažuje za zaměstnance odesílatele. Z tohoto pravidla však mohou existovat výjimky, proto je vždy nejlepší poradit se s účetním nebo daňovým odborníkem, abyste měli jistotu.