Co je to odkazování na buňky?
Odkazování na buňky je metoda používaná v aplikaci Microsoft Excel k odkazování na buňku nebo rozsah buněk v jiném listu nebo dokonce v jiném sešitě. Odkazování na buňky umožňuje uživatelům vytvářet vzorce, které odkazují na buňky v různých pracovních listech, a je to užitečný nástroj pro vytváření dynamických vzorců, které se aktualizují na základě změn v odkazovaných buňkách.
Nejzákladnějším způsobem odkazování na buňku v jiném listu je použití názvu listu a adresy buňky. Pokud například chcete odkázat na buňku A1 v listu s názvem „List2“, odkaz zapíšete jako „List2!A1“. Tento odkaz bude odkazovat na přesnou buňku v jiném listu bez ohledu na to, kde se v sešitě nachází.
Pro odkaz na rozsah buněk v jiném listu se používá stejná syntaxe, přičemž rozsah buněk je uveden za adresou buňky. Pokud byste například chtěli odkázat na buňky A1 až A5 v listu s názvem „List2“, odkaz byste zapsali jako „List2!A1:A5“. Tento odkaz bude odkazovat na všechny buňky v zadaném rozsahu bez ohledu na to, kde se v sešitě nacházejí.
Vytvoření dynamického odkazu v aplikaci Excel je užitečný způsob vytváření vzorců, které se aktualizují na základě změn v buňkách, na které je odkazováno. Chcete-li vytvořit dynamický odkaz, použijte stejnou syntaxi jako výše, ale do adresy buňky uveďte název listu. Pokud například chcete odkazovat na buňky A1 až A5 v listu s názvem „List2“, odkaz zapíšete jako „List2!A1:A5“. Tento odkaz se bude dynamicky aktualizovat, pokud se změní název pracovního listu nebo rozsah buněk.
Pro odkazování na buňky v jiném sešitě se použije stejná syntaxe, ale do odkazu na buňky se zahrne název sešitu. Chcete-li například odkázat na buňky A1 až A5 v sešitě s názvem „Sešit2.xlsx“, odkaz se zapíše jako „Sešit
Vytvoření dynamického odkazu na jiný sešit je podobné jako vytvoření dynamického odkazu v rámci téhož sešitu. Pro vytvoření dynamického odkazu na jiný sešit se používá stejná syntaxe, ale v odkazu na buňku je uveden název sešitu. Například pokud chcete odkazovat na buňky A1 až A5 v sešitě s názvem „Sešit2.xlsx“, bude odkaz zapsán jako „Sešit
Pro odkazování na buňky ve stejném listu se používá stejná syntaxe, ale název listu se do odkazu na buňky nezahrnuje. Pokud například chcete odkazovat na buňky A1 až A5 v pracovním listu, odkaz se zapíše jako „A1:A5“. Tento odkaz bude odkazovat na přesnou buňku ve stejném listu bez ohledu na to, kde se v sešitě nachází.
Vytvoření dynamického odkazu na buňky ve stejném listu je podobné jako vytvoření dynamického odkazu v jiném listu. Pro vytvoření dynamického odkazu na buňky ve stejném listu se používá stejná syntaxe, ale název listu není součástí odkazu na buňky. Pokud například chcete odkazovat na buňky A1 až A5 v pracovním listu, bude odkaz zapsán jako „A1:A5“. Tento odkaz se bude dynamicky aktualizovat, pokud se změní rozsah buněk.
Znalost odkazování na buňky v jiných listech a sešitech je důležitou součástí používání aplikace Microsoft Excel. Odkazování na buňky umožňuje uživatelům vytvářet vzorce, které se aktualizují na základě změn v odkazovaných buňkách, a je to užitečný nástroj pro vytváření dynamických vzorců. Díky těmto znalostem mohou uživatelé vytvářet výkonné vzorce, které jim mohou výrazně usnadnit práci v aplikaci Excel.
Chcete-li v aplikaci Excel odkazovat na data z jiného sešitu, musíte použít funkci s názvem INDIRECT. Tato funkce umožňuje odkazovat na buňku nebo rozsah buněk v jiném sešitě, pokud znáte název sešitu a buňky, na které chcete odkazovat. Pokud byste například chtěli odkázat na buňku A1 v sešitu s názvem „Sešit1“, použili byste následující vzorec: =INDIRECT(„Sešit1!A1“).
Existuje několik způsobů, jak v aplikaci Excel propojit data z jednoho listu na druhý. Nejběžnějším způsobem je použití vzorce. Chcete-li například propojit data v buňce A1 na listu1 s buňkou B1 na listu2, použijete následující vzorec: =List1!A1.
Dalším způsobem propojení dat mezi listy je použití pojmenovaného rozsahu. Za tímto účelem vyberte buňky, které chcete propojit na Listu1 i Listu2. Poté přejděte na kartu Vzorce a klepněte na tlačítko Definovat název. Do pole Název zadejte název rozsahu. Nyní se po zadání názvu do buňky na obou listech zobrazí propojená data.
Existují čtyři způsoby odkazování na buňky v jiných listech:
1. Relativní odkaz na buňku: Relativní odkaz na buňku je odkaz na buňku, který je založen na pozici buňky v listu. Pokud se například buňka v listu1 nachází na stejné pozici jako buňka v listu2, můžete k odkazu na buňku v listu2 použít relativní odkaz na buňku.
2. Absolutní odkaz na buňku: Absolutní odkaz na buňku je odkaz na buňku, který není založen na poloze buňky v listu. Pokud se například buňka v listu1 nachází na stejné pozici jako buňka v listu2, nelze použít absolutní odkaz na buňku pro odkaz na buňku v listu2.
3. Smíšený odkaz na buňku: Smíšený odkaz na buňku je odkaz na buňku, který je založen na pozici buňky v listu, ale obsahuje absolutní odkaz na konkrétní buňku. Pokud se například buňka v listu1 nachází na stejné pozici jako buňka v listu2, můžete použít smíšený odkaz na buňku pro odkaz na buňku v listu2 tak, že do odkazu zahrnete název listu (např. List2!A1).
4. Odkaz na externí buňku: Externí odkaz na buňku je odkaz na buňku, který není založen na pozici buňky v listu, ale obsahuje odkaz na buňku v jiném sešitě. Pokud se například buňka v listu1 nachází na stejné pozici jako buňka v listu2 jiného sešitu, můžete použít externí odkaz na buňku pro odkaz na buňku v listu2 tak, že do odkazu zahrnete název sešitu (např. [Sešit2]List2!A1).