Pracovní právo Spojených států je zdrojem závisti mnoha zemí po celém světě vzhledem k jejich silné ochraně zaměstnanců a vysokým standardům. Jiné země však mají své vlastní odlišné zákony a předpisy, pokud jde o pracovní praktiky. V tomto článku porovnáme silné a slabé stránky amerických a zahraničních pracovních zákonů.
1. Zákony o minimální mzdě:
Federální minimální mzda ve Spojených státech je v současné době stanovena na 7,25 dolaru za hodinu, přičemž některé státy mají minimální mzdu vyšší. V jiných zemích však platí jiné zákony o minimální mzdě. Například minimální mzda ve Spojeném království je v současné době stanovena na 8,72 GBP za hodinu, zatímco v Austrálii je stanovena na 19,84 AU$ za hodinu. V závislosti na zemi tedy mohou být zákony o minimální mzdě více či méně štědré.
2. Předpisy o práci přesčas:
Ve Spojených státech musí zaměstnanci dostat za práci přesčas zaplaceno za jakoukoli práci vykonanou nad 40 hodin v pracovním týdnu. Tato sazba činí 1,5násobek běžné mzdy. V jiných zemích se však předpisy a sazby odměn za práci přesčas mohou lišit. Ve Spojeném království musí zaměstnanci obdržet mzdu ve výši půldruhé hodiny za jakoukoli práci vykonanou nad 48 hodin týdně. Naproti tomu zaměstnanci v Japonsku nejsou ze zákona povinni dostávat mzdu za práci přesčas, ačkoli někteří zaměstnavatelé ji mohou nabízet dobrovolně.
3. Placené volno a dovolená: Ve Spojených státech nejsou zaměstnavatelé ze zákona povinni poskytovat placenou dovolenou ani jiné placené volno, jako je nemocenská dovolená, rodičovská dovolená nebo dovolená pro pozůstalé. V jiných zemích však mohou platit jiné požadavky. Například ve Spojeném království jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout zaměstnancům na plný úvazek alespoň 28 dní placené dovolené. Podobně v Kanadě mají zaměstnanci nárok na 10 dní placené dovolené a 3 týdny placené nemocenské dovolené ročně.
4. Bezpečnostní normy pro zaměstnance:
Spojené státy mají jedny z nejpřísnějších předpisů v oblasti bezpečnosti práce na světě. Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit bezpečné pracovní prostředí a mají k dispozici podrobné protokoly na ochranu svých zaměstnanců. Předpisy týkající se bezpečnosti pracovníků se však mohou v jednotlivých zemích značně lišit. Například v Japonsku musí zaměstnavatelé zajistit pouze základní bezpečnostní školení a vybavení, zatímco v Německu musí zaměstnavatelé zajistit rozsáhlé bezpečnostní školení a provádět pravidelné bezpečnostní kontroly.
5. Postupy při ukončování pracovního poměru zaměstnanců:
Ve Spojených státech jsou zaměstnavatelé povinni dát propuštěným nebo propuštěným zaměstnancům přiměřenou výpověď a odstupné. V jiných zemích však mohou platit jiné požadavky. Například ve Francii jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout až šestiměsíční výpovědní lhůtu a čtyřměsíční odstupné. Podobně ve Spojeném království jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout alespoň týdenní výpovědní lhůtu a týdenní odstupné.
6. Zásady týkající se diskriminace a obtěžování: Spojené státy mají jedny z nejpřísnějších zákonů proti diskriminaci a obtěžování na světě. Zaměstnavatelům je zakázáno diskriminovat zaměstnance na základě rasy, pohlaví, věku, náboženství nebo jiné chráněné charakteristiky. Jiné země však mohou mít v tomto ohledu jiné zákony. Například v Kanadě mají zaměstnavatelé zakázáno diskriminovat zaměstnance na základě sexuální orientace nebo genderové identity.
7. Odstupné a benefity:
Ve Spojených státech nejsou zaměstnavatelé ze zákona povinni poskytovat odstupné nebo benefity zaměstnancům, kteří dostanou výpověď. Někteří zaměstnavatelé je však mohou poskytovat dobrovolně. V jiných zemích však mohou být odstupné a benefity vyžadovány zákonem. Například v Německu jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout až pět týdnů odstupného za každý odpracovaný rok. Podobně v Japonsku jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout až jeden měsíc odstupného za každý odpracovaný rok.
8. Výhody a benefity:
Spojené státy mají jedny z nejštědřejších balíčků benefitů a výhod na světě. Zaměstnavatelé v USA jsou povinni poskytovat zaměstnancům zdravotní pojištění a mohou nabízet i další výhody, jako jsou penzijní plány, akciové opce a členství v posilovnách. V jiných zemích však mohou platit jiné požadavky. Například v Kanadě jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout alespoň tři týdny placené dovolené ročně, zatímco ve Spojeném království jsou zaměstnavatelé povinni poskytnout alespoň pět týdnů placené dovolené ročně.
9. Odborová organizovanost a kolektivní vyjednávání:
Spojené státy mají jeden z nejsilnějších odborových systémů a systémů kolektivního vyjednávání na světě. Podle Národního zákona o pracovních vztazích (National Labor Relations Act) mohou zaměstnanci v USA ze zákona zakládat odbory a vést kolektivní vyjednávání se svými zaměstnavateli. V jiných zemích však mohou platit jiné předpisy. Například v Japonsku není kolektivní vyjednávání zákonem uznáno a odbory mají zakázáno se zapojit do kolektivního vyjednávání.
Závěrem lze říci, že pokud jde o pracovní právo, mají Spojené státy a ostatní země své odlišné silné a slabé stránky. Zatímco Spojené státy mají jedny z nejvelkorysejších pracovních zákonů na světě, jiné země mohou mít odlišné předpisy, které nabízejí různou úroveň ochrany a výhod pro zaměstnance. Je důležité porozumět rozdílům mezi jednotlivými zákony, aby bylo zajištěno, že se zaměstnancům dostane té nejlepší možné ochrany a výhod.