Poplatky za služby a předem stanovené platby za osobu jsou dva modely, které poskytovatelé zdravotní péče používají k určení způsobu úhrady za poskytnuté služby. Pro informované rozhodnutí, kterou možnost zvolit, je důležité pochopit rozdíly mezi oběma modely a výhody a nevýhody každého z nich.
Poplatky za služby jsou tradičním modelem úhrady, při kterém jsou poskytovatelům zdravotní péče hrazeny jednotlivé poskytnuté služby. Tento model se také označuje jako „platba za výkon“ nebo „platba za výkon“. Předem stanovené platby za osobu jsou novějším modelem úhrady, kdy je poskytovatelům zdravotní péče hrazena stanovená částka za pacienta bez ohledu na poskytnuté služby. Tento model se také označuje jako „kapitační“.
V modelu „poplatek za službu“ jsou poskytovatelům zdravotní péče hrazeny náklady za každou poskytnutou službu. To zahrnuje vyšetření, zákroky, návštěvy v ordinaci a pobyty v nemocnici. Poskytovatelé nedostávají zaplaceno za neposkytnuté služby, takže jsou motivováni poskytovat pouze nezbytné služby. Výše úhrady se obvykle určuje podle sazebníku a částka vyplacená poskytovateli se obvykle odvíjí od nákladů na službu.
V modelu předem stanovených plateb za osobu je poskytovatelům zdravotní péče hrazena stanovená částka za pacienta bez ohledu na poskytnuté služby. Neexistuje žádný sazebník poplatků a úhrada je obvykle založena na očekávaných nákladech na poskytnutí služeb pacientovi. Tento model se obvykle používá v plánech řízené péče, kde poskytovatel nese riziko nákladů na péči.
Model poplatků za služby má několik výhod. Poskytovatelé mohou získat úhradu za všechny poskytnuté služby bez ohledu na náklady. To motivuje poskytovatele k poskytování potřebných služeb a odrazuje od nadměrného využívání služeb. Poskytovatelé navíc mohou kontrolovat množství poskytovaných služeb, což jim umožňuje maximalizovat vlastní zisk.
Model předem stanovených plateb na osobu má také několik výhod. Poskytovatelé mohou získat konzistentní tok příjmů bez ohledu na poskytované služby. Tento model je také navržen tak, aby poskytovatele motivoval k praktikování preventivní péče, protože jsou ohroženi náklady na péči. Poskytovatelé jsou navíc schopni lépe řídit náklady, protože znají maximální částku, která jim bude za každého pacienta proplacena.
Model poplatků za služby má některé nevýhody. Poskytovatelé mohou být motivováni k nadměrnému využívání služeb, aby maximalizovali své zisky. Kromě toho mohou být poskytovatelé ohroženi náklady na péči, pokud se jim nepodaří získat platby od pacientů.
Model předem stanovených plateb na osobu má také své nevýhody. Poskytovatelé mohou být motivováni k nedostatečnému využívání služeb, aby maximalizovali své zisky. Poskytovatelé jsou navíc ohroženi náklady na péči, protože jim nemusí být proplaceny všechny poskytnuté služby.
Při volbě mezi platbami za služby a předem stanovenými platbami na osobu je třeba zvážit několik faktorů. Patří mezi ně riziko nákladů na péči, pobídky k poskytování potřebných služeb a možnost maximalizace zisku. Kromě toho je důležité zvážit populaci pacientů a související náklady na péči.
Poplatky za služby a předem stanovené platby na osobu jsou dva modely, které poskytovatelé zdravotní péče používají k určení způsobu úhrady za poskytované služby. Každý z těchto modelů má své výhody a nevýhody a při výběru mezi nimi je důležité zvážit populaci pacientů a související náklady na péči. V konečném důsledku by rozhodnutí mělo vycházet z individuálních potřeb a preferencí poskytovatele.
Fee-for-service je tradiční cenový model, ve kterém jsou zákazníkům účtovány poplatky za každou jednotlivou službu, kterou obdrží. Naproti tomu cenotvorba založená na hodnotě je novější model, v němž jsou zákazníkům účtovány poplatky na základě celkové hodnoty, kterou z produktu nebo služby získají.
Cenotvorba založená na hodnotě zohledňuje potřeby zákazníka a výhody, které z produktu nebo služby získá, a nikoli pouze jednotlivé služby, které produkt nebo službu tvoří. Tento cenový model je stále oblíbenější, protože zákazníci jsou stále chytřejší a požadují za své peníze větší hodnotu.
Hlavní rozdíl mezi metodami úhrady poplatků za služby a kapitačními metodami spočívá v tom, že při metodě poplatků za služby jsou poskytovatelé hrazeni za každou poskytnutou službu, zatímco při kapitační metodě jsou poskytovatelé placeni pevnou částkou za pacienta bez ohledu na poskytnuté služby.