Řízení podle činností (ABM) je přístup k řízení, který se zaměřuje na činnosti prováděné v organizaci a na to, jak ovlivňují hospodářský výsledek organizace. Tento přístup klade důraz na činnosti, které generují největší zisk, a snaží se je optimalizovat. Jedná se o systematický způsob analýzy činností a jejich nákladových faktorů s cílem identifikovat oblasti zlepšení a úspor nákladů. ABM se také používá k identifikaci oblastí neefektivity a k efektivnějšímu přerozdělení zdrojů.
Řízení podle funkcí je organizační přístup, který rozděluje organizaci na funkční oblasti. Tento přístup se používá především k uspořádání procesů a činností v organizaci s cílem zvýšit efektivitu a produktivitu. Řízení založené na funkcích se obvykle používá k vytvoření struktur, které rozhodovacím orgánům usnadňují identifikaci neefektivních oblastí a efektivnější alokaci zdrojů.
Hlavním přínosem řízení podle činností je jeho schopnost identifikovat a snižovat náklady spojené s činnostmi. ABM umožňuje manažerům identifikovat oblasti, které nejsou dostatečně výkonné, a provést změny ke zvýšení jejich efektivity. Tento přístup také pomáhá manažerům zaměřit se na činnosti, které generují největší zisk, a podle toho alokovat zdroje.
Řízení podle funkcí může organizacím pomoci lépe optimalizovat jejich zdroje. Tento přístup umožňuje efektivnější využití zdrojů rozdělením úkolů na zvládnutelné činnosti. Umožňuje také strukturovanější přístup k rozhodování a přidělování zdrojů.
Jednou z výzev řízení podle činností je, že se jedná o časově náročný proces, který vyžaduje velké množství sběru a analýzy dat. Další výzvou je, že může být obtížné přesně změřit náklady a přínosy jednotlivých činností.
Hlavním problémem řízení založeného na funkcích je, že může vytvořit příliš rigidní strukturu, která omezuje schopnost organizace přizpůsobit se a reagovat na měnící se podmínky na trhu. Další výzvou je, že může vést k nedostatku kreativity a inovací v organizaci.
Hlavní rozdíl mezi řízením podle činností a funkčním řízením spočívá v přístupu k rozhodování a přidělování zdrojů. Řízení podle činností se zaměřuje na jednotlivé činnosti, zatímco řízení podle funkcí se zaměřuje na celé funkční oblasti. Tento rozdíl může mít významný dopad na schopnost organizace být flexibilní a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám na trhu.
Nejlepší postupy pro využití řízení podle činností a funkčního řízení zahrnují kombinaci obou přístupů. To znamená, že organizace by se měly zaměřit na jednotlivé činnosti i na celé funkční oblasti, aby maximalizovaly efektivitu a účinnost. Organizace by se také měly snažit být flexibilní a reagovat na měnící se podmínky na trhu.
Řízení podle činností a funkční řízení jsou dva styly řízení organizací, které lze využít ke zvýšení efektivity a produktivity. Ačkoli s každým z těchto přístupů jsou spojeny určité výhody a problémy, nejlepším postupem je kombinovat oba přístupy a dosáhnout tak komplexnějšího přístupu k řízení organizace. Kombinací obou mohou organizace dosáhnout lepších výsledků a být lépe připraveny reagovat na měnící se podmínky na trhu.
Dvěma dimenzemi řízení podle činností jsou náklady a výkonnost. Náklady jsou množství peněz, které je vynaloženo na danou činnost. Výkon je množství práce, která je dokončena, nebo kvalita práce, která je dokončena.
Hlavní rozdíl mezi kalkulací nákladů podle činností a tradiční kalkulací nákladů spočívá v tom, že kalkulace nákladů podle činností přiřazuje náklady k výrobkům na základě činností, které jsou k výrobě těchto výrobků nutné, zatímco tradiční kalkulace nákladů přiřazuje náklady na základě obecných předpokladů o tom, jak náklady vznikají.
Řízení podle činností (ABM) je strategický systém řízení nákladů, který identifikuje a přiřazuje náklady spíše činnostem než výrobkům nebo službám. Cílem ABM je zlepšit rozhodování organizace tím, že poskytuje přesné a včasné informace o nákladech na činnosti. Mezi výhody ABM patří lepší rozhodování, lepší kontrola nákladů a vyšší ziskovost. Mezi nevýhody ABM patří možnost zneužití systému a potřeba přesných a včasných údajů.