Práva zaměstnanců na ochranu soukromí představují právní ochranu, která zaměstnancům zajišťuje důvěrnost a bezpečnost jejich osobních údajů ze strany zaměstnavatele. Tato práva také poskytují zaměstnancům možnost omezit přístup zaměstnavatele k jejich soukromým informacím a chrání je před sledováním a monitorováním na pracovišti.
Ve Spojených státech přijala federální vláda zákony, jako je zákon o přenositelnosti a odpovědnosti zdravotního pojištění (HIPAA) a zákon o spravedlivém úvěrovém zpravodajství (FCRA), které chrání práva zaměstnanců na soukromí. Tyto zákony byly přijaty s cílem chránit důvěrnost zdravotních záznamů zaměstnanců a také zajistit, aby zaměstnavatelé při prověřování potenciálních zaměstnanců používali přesné a aktuální informace.
Zaměstnavatelé jsou povinni respektovat soukromí svých zaměstnanců a mají zakázáno používat jakýkoli druh diskriminačních nebo odvetných praktik vůči zaměstnancům, kteří uplatňují svá práva na soukromí zaměstnanců. Zaměstnavatelé jsou rovněž povinni informovat zaměstnance o jejich právech na ochranu soukromí, jakož i o všech zásadách nebo postupech týkajících se shromažďování, používání a zveřejňování osobních údajů.
Zaměstnavatelé mohou mít právo sledovat své zaměstnance na pracovišti, musí však respektovat soukromí svých zaměstnanců. To zahrnuje omezení typu sledování na činnosti související s pracovními povinnostmi zaměstnance, informování zaměstnanců o činnostech sledování a neprovádění sledování v prostorách, kde by zaměstnanec mohl důvodně očekávat soukromí (například na toaletě nebo v šatně).
V zájmu ochrany vlastních zájmů mohou zaměstnavatelé sledovat e-maily a účty na sociálních médiích svých zaměstnanců. Aby bylo zajištěno, že toto monitorování neporušuje právo zaměstnanců na soukromí, měli by zaměstnavatelé omezit rozsah monitorování na e-maily a příspěvky na sociálních sítích související s prací a informovat zaměstnance o všech zásadách a postupech týkajících se monitorování e-mailů nebo účtů na sociálních sítích.
Zaměstnavatelé mohou po svých zaměstnancích požadovat, aby se jako podmínku zaměstnání podrobili testování na drogy, musí však zajistit, aby jejich zásady testování na drogy respektovaly soukromí zaměstnanců. To zahrnuje omezení rozsahu testování na drogy na činnosti související s pracovními povinnostmi zaměstnance a informování zaměstnanců o všech zásadách a postupech testování na drogy.
Zaměstnanci mají právo očekávat, že jejich zdravotní záznamy budou uchovávány v tajnosti. Aby bylo zajištěno respektování tohoto práva, musí zaměstnavatelé dodržovat předpisy stanovené zákony HIPAA a FCRA a přistupovat ke zdravotním záznamům zaměstnanců nebo je zveřejňovat pouze s jejich písemným souhlasem.
Zaměstnavatelé mohou provádět prověřování potenciálních i stávajících zaměstnanců, musí však dodržovat předpisy stanovené zákonem FCRA. To zahrnuje informování zaměstnanců o prověrce, používání přesných a aktuálních informací a zákaz diskriminace uchazečů nebo zaměstnanců na základě výsledků prověrky.
Zaměstnanci mají právo neposkytnout zaměstnavateli osobní údaje. To zahrnuje informace, jako je číslo sociálního pojištění, rodinný stav a jakékoli další citlivé informace, které zaměstnavatel nepotřebuje znát. Zaměstnanci by si také měli být vědomi svého práva napadnout jakékoli nepřesné nebo neaktuální informace, které se objeví v jejich prověrce.
Zaměstnanci mohou na pracovišti očekávat čtyři hlavní typy soukromí:
1. Osobní soukromí: Jedná se o právo na zachování soukromí v osobním životě. Patří sem například zachování soukromí adresy bydliště a telefonního čísla a povinnost nesdělovat osobní údaje, jako je věk, rodinný stav nebo sexuální orientace.
2. Fyzické soukromí: Jedná se o právo na ochranu před nežádoucími fyzickými zásahy. Patří sem například možnost oblékat se způsobem, který je pohodlný a vhodný pro dané pohlaví, a nebýt vystaven nechtěným fyzickým dotykům nebo sexuálnímu obtěžování.
3. Informační soukromí: Jedná se o právo kontrolovat šíření informací o sobě samém. Patří sem například možnost kontrolovat, kdo má přístup k lékařským záznamům, a nesdělování citlivých informací, jako je plat nebo hodnocení výkonnosti, bez vlastního souhlasu.
4. Psychologické soukromí: Jedná se o právo nebýt vystaven rušivým psychologickým sondám. Patří sem např. zákaz účasti na psychologických testech nebo poradenství a zákaz nadměrného sledování nebo monitorování.