1. Přehled teorie rysového vedení
Teorie rysového vedení zkoumá představu, že lidé se rodí s určitými vlastnostmi a charakteristikami, díky nimž mají větší šanci stát se efektivními lídry. Vychází z předpokladu, že vůdci se spíše rodí, než vznikají, a že někteří lidé mají přirozené předpoklady stát se úspěšnými vůdci. Mezi nejdůležitější vlastnosti, které musí lídři mít, aby byli efektivní, patří například silné sebevědomí, rozhodnost a silné komunikační dovednosti.
2. Přehled teorie behaviorálního leadershipu
Teorie behaviorálního leadershipu je naproti tomu založena na myšlence, že lidé se mohou naučit, jak se stát efektivními lídry, prostřednictvím pozorování chování a praktikování určitého chování. Vychází z přesvědčení, že vedoucí pracovníky lze rozvíjet spíše prostřednictvím osvojení si určitých dovedností, než že by se s nimi narodili. Nejdůležitějšími způsoby chování, kterými musí efektivní lídři disponovat, jsou schopnost motivovat a inspirovat ostatní, schopnost stanovovat cíle a schopnost efektivně delegovat úkoly.
3. Srovnání teorií rysového a behaviorálního leadershipu
Při porovnání obou teorií je zřejmé, že mezi nimi existují podobnosti i rozdíly. Na jedné straně obě teorie zdůrazňují význam určitých vlastností a chování pro efektivní vedení. Na druhou stranu se obě teorie liší v tom, jaký důraz kladou buď na vlastnosti, nebo na chování.
4. Podobnosti mezi teorií vedení podle vlastností a teorií vedení podle chování
Jednou z hlavních podobností mezi oběma teoriemi je myšlenka, že pro efektivní vedení jsou důležité určité vlastnosti a chování. Obě teorie zdůrazňují potřebu silných komunikačních dovedností, schopnost motivovat a inspirovat ostatní a schopnost stanovovat cíle a delegovat úkoly. Kromě toho obě teorie zdůrazňují význam silného pocitu sebedůvěry a rozhodnosti.
5. Rozdíly mezi teorií vedení podle vlastností a teorií vedení podle chování
Hlavním rozdílem mezi oběma teoriemi je důraz kladený buď na vlastnosti, nebo na chování. Zatímco teorie rysového vedení zdůrazňuje význam určitých vlastností pro vedení, teorie behaviorálního vedení zdůrazňuje význam určitého chování. Kromě toho teorie vedení podle rysů vychází z myšlenky, že vůdci se rodí, zatímco teorie vedení podle chování vychází z myšlenky, že vůdce lze rozvíjet prostřednictvím získávání určitých dovedností.
6. Důsledky teorie vůdcovství podle rysů
Důsledky teorie vůdcovství podle rysů spočívají v tom, že efektivní vůdci musí mít určité vlastnosti, aby byli úspěšní. Mezi tyto vlastnosti patří silné sebevědomí, rozhodnost a silné komunikační dovednosti. Kromě toho z teorie rysového vedení vyplývá, že někteří lidé jsou díky svým vlastnostem přirozeně předurčeni k tomu, aby se stali úspěšnými vůdci.
7. Důsledky teorie behaviorálního leadershipu
Důsledky teorie behaviorálního leadershipu spočívají v tom, že efektivní lídři musí mít určité vlastnosti, aby byli úspěšní. Mezi tato chování patří schopnost motivovat a inspirovat ostatní, schopnost stanovovat cíle a schopnost efektivně delegovat úkoly. Kromě toho teorie behaviorálního vedení předpokládá, že vedoucí pracovníky lze rozvíjet spíše prostřednictvím osvojení určitých dovedností, než že by se s nimi narodili.
8. Závěr
Závěrem je zřejmé, že mezi teorií vedení podle vlastností a teorií vedení podle chování existují jak podobnosti, tak rozdíly. Obě teorie zdůrazňují význam určitých vlastností a chování pro efektivní vedení, ale liší se v důrazu kladeném buď na vlastnosti, nebo na chování. V konečném důsledku je důležité si uvědomit význam jak vlastností, tak chování pro efektivní vedení.
Rysy vůdcovství jsou vlastnosti, kterými vůdci disponují a které jim umožňují efektivně vést. Chování lídrů jsou činnosti, které lídři provádějí, aby mohli efektivně vést. Obě vlastnosti spolu úzce souvisejí, ale existují mezi nimi některé důležité rozdíly.
Vlastnosti vůdce jsou v průběhu času relativně stabilní, zatímco chování vůdce se může měnit v závislosti na situaci. To znamená, že vedoucí, který je přirozeně extrovertní a společenský, se může na poradě chovat jinak než při rozhovoru mezi čtyřma očima.
Vůdcovské vlastnosti jsou také obecně osobnější povahy, zatímco vůdcovské chování se týká spíše toho, jak vůdce komunikuje s ostatními. Například vedoucí, který je rozhodný a sebevědomý, může být některými lidmi vnímán jako panovačný nebo nátlakový.
A konečně, vůdcovské vlastnosti se týkají spíše toho, kým vůdce je, zatímco vůdcovské chování se týká spíše toho, co vůdce dělá. To znamená, že vedoucí může být úspěšný s různými způsoby chování, ale pravděpodobně bude mít některé základní rysy, které zůstanou konstantní.