Zaměstnanci a nezávislí dodavatelé, neboli 1099, jsou právně definováni odlišným způsobem. Pochopení definice každého z těchto statusů je nezbytné pro správné určení správného zařazení konkrétního pracovníka. Obecně platí, že zaměstnanec je osoba, která je najata k výkonu služeb pro zaměstnavatele a je jí dán pokyn, jak má těchto služeb dosáhnout. Zaměstnavatel má rovněž právo kontrolovat podrobnosti, jak jsou služby vykonávány. Naproti tomu pracovník 1099 je nezávislý dodavatel, který se zabývá obchodní nebo podnikatelskou činností a má kontrolu nad způsobem, jakým jsou služby vykonávány.
Dalším důležitým faktorem pro rozlišení mezi zaměstnancem a osobou 1099 je typ vykonávané práce. Zaměstnanci obvykle poskytují služby, které úzce souvisejí s podnikáním zaměstnavatele, zatímco osoby 1099 obvykle poskytují služby, které podporují podnikání zaměstnavatele, ale nemusí být nutně jeho součástí. Například zaměstnanec může být pokladní v maloobchodě, zatímco 1099 může být instalatér najatý na opravu prasklého potrubí v obchodě.
Dalším způsobem, jak rozlišit mezi zaměstnancem a osobou 1099, je typ přijaté platby. Obecně platí, že zaměstnanci jsou placeni na základě hodinové mzdy nebo platu, zatímco 1099 jsou placeni za každou provedenou práci nebo projekt. Kromě toho mají 1099 obvykle se zaměstnavatelem uzavřenou smlouvu, která stanoví projekty, které dokončí, odměnu, kterou obdrží, a další podmínky smlouvy.
Délka trvání vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem je také významným faktorem při určování, zda je pracovník zaměstnancem nebo 1099. Obecně platí, že zaměstnanci jsou přijímáni na dobu neurčitou a vztah může trvat měsíce nebo i roky. Naproti tomu osoby 1099 jsou obvykle najímány na konkrétní projekt nebo práci a jejich vztah trvá obvykle kratší dobu.
Dalším způsobem, jak rozlišit mezi zaměstnancem a 1099, jsou daně zaplacené pracovníkem. Zaměstnanci obvykle podléhají dani z příjmu, sociálnímu a zdravotnímu pojištění, které jsou jim sráženy z výplaty. Zaměstnanci s číslem 1099 však podléhají pouze dani z příjmu a nepodléhají dani ze sociálního a zdravotního pojištění.
Dostupnost benefitů je dalším způsobem, jak rozlišit mezi zaměstnancem a 1099. Zaměstnanci mohou mít nárok na výhody poskytované zaměstnavatelem, jako je zdravotní pojištění, penzijní plán a dny dovolené, zatímco 1099 obvykle na tyto výhody nárok nemají.
Dalším důležitým faktorem pro určení statusu zaměstnance a 1099 je vybavení, které pracovník používá. Obecně platí, že zaměstnanci používají k plnění svých pracovních povinností vybavení a nástroje zaměstnavatele, zatímco 1099 používají své vlastní vybavení a nástroje.
Místo výkonu práce je dalším faktorem pro určení statusu pracovníka. Zaměstnanci obvykle pracují na pracovišti zaměstnavatele, zatímco 1099 mají obvykle možnost pracovat, kdekoli si zvolí.
Je důležité pochopit důsledky nesprávného zařazení pracovníka jako zaměstnance nebo jako 1099. Nesprávné zařazení pracovníka jako zaměstnance může mít za následek, že zaměstnavatel bude povinen zaplatit zpětně daně a pokuty, zatímco nesprávné zařazení pracovníka jako 1099 může mít za následek, že pracovník nedostane výhody, na které má jako zaměstnanec nárok. Zaměstnavatelé by proto měli věnovat čas správnému zařazení svých pracovníků, aby se ujistili, že jsou v souladu se zákonem.
Mezi statusem 1099 a statusem zaměstnance je několik zásadních rozdílů. Pracovníci 1099 jsou považováni za nezávislé dodavatele, zatímco zaměstnanci jsou považováni za běžné pracovníky na plný nebo částečný úvazek. Pracovníci 1099 nemají nárok na zaměstnanecké výhody, zatímco zaměstnanci ano. Pracovníci 1099 mohou být také zodpovědní za své vlastní daně, zatímco zaměstnancům jsou daně strhávány z výplaty.
Hlavní rozdíl mezi dodavatelem 1099 a zaměstnancem spočívá v tom, že dodavatel 1099 je nezávislý dodavatel, který nepodléhá srážkové dani, zatímco zaměstnanec je osoba, která je zaměstnána společností a podléhá srážkové dani.
Při určování, zda je fyzická osoba nezávislým dodavatelem nebo zaměstnancem, je třeba zvážit několik klíčových faktorů. Mezi ně patří např:
-Míra kontroly, kterou má společnost nad prací jednotlivce. Pokud má společnost možnost kontrolovat, jaká práce je vykonávána a jak je vykonávána, pak se pravděpodobně jedná o zaměstnance.
-Úroveň dovedností a odborných znalostí jednotlivce. Pokud má jednotlivec vysokou kvalifikaci a je považován za odborníka ve svém oboru, je pravděpodobnější, že se jedná o nezávislého dodavatele.
– Délka vztahu mezi společností a jednotlivcem. Pokud je vztah trvalý a dlouhodobý, je pravděpodobnější, že se jedná o zaměstnance.
-Úroveň finančního rizika, které na sebe jednotlivec bere. Pokud je jednotlivec finančně odpovědný za svou práci a vybavení, je pravděpodobnější, že se jedná o nezávislého dodavatele.