1. Pochopení odporu vůči změnám – Odpor vůči změnám je přirozenou reakcí na jakékoli narušení stávajícího stavu a lze se s ním setkat v každé organizaci. Pochopení důvodů, proč k odporu vůči změnám dochází, je prvním krokem k jeho řešení.
2. Analýza důvodů odporu – Pro řešení odporu ke změně je důležité analyzovat, proč k němu vůbec dochází. Mezi běžné důvody patří strach z neznámého, nejistota ohledně výsledku a vnímaná rizika spojená se změnou.
3. Zkoumání vlivu strachu – Strach z neznámého může být hlavním faktorem odporu ke změně. Lidé se mohou bát riskovat nebo si mohou být nejistí výsledkem změny a jejím možným dopadem na organizaci.
4. Zkoumání role nejistoty – Dalším častým zdrojem odporu je nejistota ohledně výsledku změny. Lidé se mohou obávat potenciálního narušení nebo nestability a mohou si být nejistí tím, jak bude změna realizována.
5. Posouzení dopadu rizik – Vnímaná rizika spojená se změnou mohou rovněž vést k odporu. Lidé se mohou obávat, že změna povede ke snížení produktivity, ztrátě zaměstnání nebo snížení platu.
6. Zkoumání role komunikace – Na odpor může mít vliv i způsob, jakým je změna komunikována. Pokud změna není správně komunikována nebo pokud je vnímána jako vnucená, pak mohou lidé s větší pravděpodobností klást odpor.
7. Zkoumání role kultury – Kultura organizace může také hrát roli při odporu. Pokud v organizaci panuje kultura odporu a nedůvěry, pak se lidé mohou změně spíše bránit.
8. Zkoumání vlivu chování jednotlivců – K odporu může přispívat i chování jednotlivců. Lidé mohou s větší pravděpodobností klást odpor, pokud mají pocit, že změna není v jejich nejlepším zájmu, nebo pokud mají pocit, že jim změna nepřinese prospěch.
9. Analýza role technologie – Vliv na odpor může mít také technologie. Pokud technologie není aktuální nebo pokud není uživatelsky přívětivá, je pravděpodobnější, že se lidé budou změně bránit.
Pochopením základních příčin odporu ke změnám mohou organizace vypracovat strategie, jak jej řešit, a zajistit, aby byly veškeré změny úspěšně provedeny.
1. Neznalost: Lidé se často brání změnám, protože nevědí, co se stane. Mohou mít strach z neznámého a z věcí, které jsou jiné, než na jaké jsou zvyklí.
2. Ztráta kontroly: Lidé mohou mít pocit, že při změně ztrácejí kontrolu. Mohou mít pocit, že situaci ani výsledek nemohou ovlivnit.
3. Strach ze selhání: Lidé se mohou bát, že selžou, když zkusí něco nového. Mohou se obávat, že to nezvládnou nebo že nebudou dost dobří.
4. Nejistota: Lidé se mohou cítit nejistě, když dochází ke změně. Mohou mít pocit, že nejsou dost dobří nebo že mezi ně nepatří.
5. Pochybnosti: Lidé mohou pochybovat o své schopnosti se změnit nebo mohou pochybovat o samotné změně. Mohou si být nejistí sami sebou nebo situací.
Existují čtyři typy organizačního odporu ke změně:
1. Strukturální odpor: Tento typ odporu je způsoben samotnou organizační strukturou. Například pokud má organizace velkou byrokracii, může to velmi ztížit zavádění změn.
2. Kulturní odpor: Tento typ odporu je způsoben kulturou organizace. Například pokud má organizace kulturu, která se brání změnám, může to velmi ztížit zavádění změn.
3. Politický odpor: Tento typ odporu je způsoben politikou organizace. Pokud je například organizace velmi politická, může to zavádění změn velmi ztížit.
4. Individuální odpor: Tento typ odporu je způsoben jednotlivci v rámci organizace. Pokud například v organizaci existují jednotlivci, kteří se změnám brání, může to velmi ztížit zavádění změn.
Existuje několik možných příčin odporu zaměstnanců vůči změnám. Jednou z nich je nepochopení toho, proč se změna provádí. Pokud zaměstnanci nechápou potřebu změny, mohou se jí bránit. Další možnou příčinou je strach z neznámého. Pokud jsou zaměstnanci spokojeni s tím, jak věci fungují, mohou se změnou váhat. A konečně, zaměstnanci se mohou bránit změně, pokud mají pocit, že se novému procesu nedokážou přizpůsobit nebo v něm nebudou úspěšní.
Existují čtyři hlavní faktory, které ovlivňují odpor:
1. Typ příslušného patogenu. Některé patogeny jsou virulentnější než jiné, a proto je u nich větší pravděpodobnost vzniku rezistence.
2. Počet dotčených patogenů. Čím více patogenů je přítomno, tím větší je pravděpodobnost vzniku rezistence.
3. Imunita hostitele. U imunnějšího hostitele je menší pravděpodobnost vzniku rezistence.
4. Virulence patogenu. Virulentnější patogen má větší pravděpodobnost vzniku rezistence.