Proces opravných položek k nedobytným pohledávkám je pro podniky nezbytný pro zajištění finanční přesnosti a udržení zdravé rozvahy. Nedobytné pohledávky jsou definovány jako pohledávky zákazníků, které pravděpodobně nebudou nikdy plně splaceny. Opravné položky k nedobytným pohledávkám se musí provádět, aby se zachovala přesná evidence finanční situace podniku.
Majitelé podniků musí být ostražití, pokud jde o určení nedobytných účtů. Obecně se pohledávky považují za nedobytné, pokud zákazník nezaplatil v určité lhůtě nebo pokud je vzhledem k jeho finanční situaci nepravděpodobné, že bude schopen dluh splatit. Je důležité si uvědomit, že nedobytné pohledávky lze sice odhadnout, ale neměly by být jako takové označeny, dokud je za ně společnost oficiálně neprohlásí.
Postup účtování nedobytných pohledávek spočívá v odepsání zůstatku účtu a zaúčtování ztráty do nákladů ve výkazu zisku a ztráty. Za tímto účelem musí podniky provést opravný zápis o nedobytném účtu. Tento opravný zápis zahrnuje zaúčtování na vrub účtu nákladů a ve prospěch účtu opravných položek k nedobytným pohledávkám. Tím se sníží částka pohledávek a zvýší částka opravné položky k nedobytným pohledávkám.
Pro podniky je důležité vést přesnou evidenci nedobytných pohledávek, aby mohly přesně vykazovat svou finanční situaci. Přesná evidence je také nezbytná pro to, aby podniky mohly identifikovat a vyčlenit finanční prostředky na budoucí nedobytné pohledávky. Přesná evidence nedobytných pohledávek může podniku také pomoci určit, zda má či nemá podniknout právní kroky proti zákazníkovi, který svůj dluh nezaplatil.
Odhad nákladů na nedobytné pohledávky je nezbytnou součástí opravných položek k nedobytným pohledávkám. Podniky musí odhadnout výši nákladů na nedobytné pohledávky, které jim pravděpodobně vzniknou v běžném účetním období, a o tuto částku provést opravný zápis. To se provádí tak, že se vezme průměrná výše nákladů na nedobytné pohledávky v minulosti a upraví se na základě současných ekonomických podmínek.
Vliv opravných položek na účetní závěrku je významný. Opravné položky k nedobytným pohledávkám sníží výši pohledávek a zvýší výši opravné položky k nedobytným pohledávkám. Tím se také sníží částka čistého zisku společnosti a zvýší se částka nákladů vykázaných ve výsledovce.
Metoda opravných položek je metoda účtování nedobytných pohledávek, kterou používá mnoho podniků. Tato metoda zahrnuje vytvoření odhadu nákladů na nedobytné pohledávky a provedení opravného zápisu na vrub účtu nákladů a ve prospěch účtu opravných položek. Účet opravných položek se pak používá ke sledování skutečné výše nákladů na nedobytné pohledávky, které podniku vzniknou.
Metoda přímého odpisu je alternativou k metodě opravných položek pro účtování nedobytných pohledávek. Tato metoda spočívá v odepsání zůstatku účtu, pokud se zjistí, že je nedobytný. Tato metoda je obecně jednodušší a přímočařejší než metoda opravných položek, neposkytuje však stejnou úroveň přesnosti a nedává podnikům možnost sledovat skutečnou výši nákladů na nedobytné pohledávky, které jim vznikají.
Opravné položky k nedobytným pohledávkám jsou nezbytnou součástí vedení přesné účetní evidence a poskytují přesný obraz o finanční situaci podniku. Podniky musí být ostražité, pokud jde o určení, které účty jsou nedobytné, a musí dbát na to, aby prováděly příslušné opravné položky. Odhad nákladů na nedobytné pohledávky a použití metody opravných položek nebo metody přímých odpisů jsou nezbytnou součástí tohoto procesu.
Nedobytnými pohledávkami v účetním deníku se rozumí zápisy do účetního deníku, které se provádějí za účelem zaúčtování peněžních částek, které společnosti dluží zákazníci, kteří nezaplatili své faktury. K tomu může dojít z různých důvodů, například proto, že zákazník nemá dostatek peněz na zaplacení nebo prostě odmítá zaplatit. Pokud je účet zákazníka považován za nedobytný, společnost jej odepíše jako ztrátu.
Existují dva běžné způsoby, jak zaúčtovat opravné položky k pochybným pohledávkám. Prvním způsobem je zaúčtování samostatného opravného zápisu pro každý účet, který je považován za pochybný. Druhým způsobem je zaúčtování jediného opravného zápisu, který zahrnuje všechny účty, které jsou považovány za pochybné.
První metoda je podrobnější a poskytuje jasnější obraz o finančním stavu každého jednotlivého účtu. Je však také časově náročnější. Druhá metoda je méně podrobná, ale je rychlejší a jednodušší. Zvolená metoda by nakonec měla vycházet z potřeb podniku.