11. Účtování zásob pro trvalé systémy Závěr
Účtování zásob je účetní systém, který sleduje náklady na prodané zboží a náklady na nakoupené zboží. Cílem je vést přesnou a aktuální evidenci hodnoty všech výrobků na skladě po celou dobu jejich životního cyklu – od nákupu po prodej. Účetnictví zásob je klíčovou součástí celkového finančního řízení podniku. Pomáhá zajistit přesnost výpočtu hodnoty zásob a nákladů na prodané zboží.
Předpoklady nákladových toků se v účetnictví zásob používají ke stanovení nákladů na prodané zboží (COGS) a nákladů na nakoupené zboží (COGP). Nejběžnějšími předpoklady nákladových toků jsou předpoklad prvního vstupu, prvního výstupu (FIFO), předpoklad posledního vstupu, prvního výstupu (LIFO) a předpoklad průměrné ceny. Tyto předpoklady se používají pro stanovení nákladů na prodané zboží a nákladů na nakoupené zboží při výpočtu ocenění zásob.
Účtování zásob metodou FIFO (First-In, First-Out) je nejběžnějším předpokladem toku nákladů používaným při účtování zásob. Podle metody FIFO vychází pořizovací cena prodaného zboží z pořizovací ceny nejstarších položek zásob. Pořizovací cena nakoupeného zboží vychází z pořizovací ceny nejnovějších nakoupených položek. FIFO je preferovanou metodou výpočtu nákladů na prodané a nakoupené zboží pro daňové účely.
Metoda účtování zásob podle metody „Last-In, First-Out“ (LIFO) je podobná metodě FIFO, protože také používá předpoklad nákladového toku pro stanovení nákladů na prodané a nakoupené zboží. Při metodě LIFO se však pořizovací cena prodaného zboží stanoví na základě pořizovací ceny nejnovějších položek zásob a pořizovací cena nakoupeného zboží se stanoví na základě pořizovací ceny nejstarších nakoupených položek. Metoda LIFO se obvykle nepoužívá pro daňové účely z důvodu možného vyhýbání se daňovým povinnostem.
Účtování zásob v průměrných pořizovacích cenách je způsob účtování zásob, při kterém se ke stanovení pořizovací ceny prodaného a nakoupeného zboží používá průměr pořizovacích cen nakoupeného a prodaného zboží. Tato metoda se používá k vyrovnání předpokladů nákladových toků používaných při FIFO a LIFO. Průměrné náklady na prodané a nakoupené zboží se stanoví tak, že se vezmou celkové náklady na nakoupené zboží a vydělí se celkovým počtem nakoupených jednotek.
Účtování zásob se specifickou identifikací je způsob účtování zásob, při kterém se ke stanovení pořizovací ceny prodaného a nakoupeného zboží používají skutečné náklady na nakoupené a prodané zboží. Tato metoda se používá v případech, kdy lze jednoznačně identifikovat pořizovací cenu nakoupeného a prodaného zboží. Tato metoda se obvykle používá při nakládání s jedinečnými předměty, jako jsou starožitnosti, sběratelské předměty nebo investice.
Účtování zásob pro trvalé systémy je způsob účtování zásob, který využívá systém průběžné evidence. Tento systém průběžně sleduje náklady na nakoupené a prodané zboží. Sleduje také množství zboží na skladě v daném okamžiku. Tato metoda se používá při každodenním zaznamenávání inventarizačních transakcí.
Účtování zásob pro periodické systémy je způsob účtování zásob, který využívá periodický systém pro evidenci nákladů na nakoupené a prodané zboží. V rámci tohoto systému se inventarizační transakce zaznamenávají na konci účetního období. Tato metoda se obvykle používá v případech, kdy se skladové transakce nesledují denně.
Účtování zásob je klíčovou součástí celkového finančního řízení podniku. Pro výpočet nákladů na prodané a nakoupené zboží lze použít různé předpoklady nákladových toků a metody účtování zásob. Je důležité zvolit správnou metodu účtování zásob, aby byla zajištěna přesnost finančních záznamů a soulad s daňovými zákony.
Zásoby lze klasifikovat mnoha způsoby, ale mezi nejběžnější typy zásob patří následující:
1. Suroviny: Jedná se o materiál použitý k výrobě hotového výrobku.
2. Zásoby nedokončené výroby (WIP): Jedná se o zásoby, které byly zahájeny, ale ještě nebyly dokončeny.
3. Hotové výrobky: Jedná se o zásoby, které jsou dokončeny a připraveny k prodeji.
4. Zásoby MRO (údržba, opravy a provoz): Jedná se o zásoby používané k údržbě a opravám zařízení.
5. Pomaluobrátkové zásoby: Jedná se o zásoby, které se neprodávají tak rychle jako ostatní položky.
Účtování zásob se týká procesu sledování a zaznamenávání hodnoty zásob společnosti. Existují dva hlavní typy účtování zásob: periodické a trvalé.
Periodické účtování zásob je tradičnější způsob sledování zásob. Při této metodě společnost provádí fyzickou inventuru zásob v pravidelných intervalech (obvykle na konci každého účetního období). Hodnota zásob je pak zaznamenána v účetní závěrce společnosti.
Trvalé účtování zásob je modernější metodou sledování zásob. Při této metodě společnost zaznamenává hodnotu svých zásob v reálném čase. To znamená, že při nákupu a prodeji zásob je hodnota zásob okamžitě aktualizována v účetní evidenci společnosti.