V účetnictví jsou pohledávky a kalkulace zásob dva důležité pojmy, které je třeba zvládnout. Pohledávky jsou peníze, které zákazníci dluží za dodané, ale dosud nezaplacené zboží nebo služby. Zásoby jsou evidencí veškerého zboží, které podnik objednal a nakoupil, ale ještě neprodal zákazníkům. Pochopení způsobu výpočtu pohledávek i zásob může podnikům pomoci sledovat jejich finanční zdraví a činit lepší rozhodnutí. V tomto článku vám poskytneme komplexní návod, jak porozumět výpočtu pohledávek a zásob.
Pohledávky jsou formou krátkodobého dluhu, který má podnik vůči firmě. V rozvaze se obvykle eviduje jako krátkodobý závazek, protože se očekává, že bude uhrazen v krátké době. Pro výpočet pohledávek musí podnik nejprve určit množství zboží nebo služeb dodaných zákazníkům, které ještě nebyly zaplaceny. To lze provést odečtením celkové částky prodaného zboží nebo služeb od celkové částky dodaného zboží nebo služeb. Výsledná částka představuje výši pohledávek, které podnik dluží.
Zásoby jsou evidencí veškerého zboží, které podnik objednal a nakoupil, ale ještě neprodal zákazníkům. Pro výpočet zásob musí podniky nejprve určit celkovou hodnotu veškerého zboží, které bylo nakoupeno a dosud nebylo prodáno. To lze provést odečtením celkové částky prodaného zboží od celkové částky nakoupeného zboží. Výsledná částka je celková hodnota zásob. Tu pak můžeme vynásobit pořizovací cenou prodaného zboží a zjistit tak celkovou cenu zásob.
Obrat pohledávek je měřítkem efektivnosti podniku při inkasu peněz, které mu dluží zákazníci. Vypočítá se vydělením celkové výše pohledávek celkovou výší tržeb za dané období. Výsledné číslo je ukazatel obratu pohledávek, který lze použít k posouzení schopnosti podniku rychle inkasovat platby od zákazníků.
Obrat zásob je měřítkem efektivnosti podniku při prodeji zásob. Vypočítá se vydělením celkové výše zásob celkovou výší tržeb za dané období. Výsledné číslo je ukazatel obratu zásob, který lze použít k posouzení schopnosti podniku rychle prodat své zásoby.
Po výpočtu ukazatelů obratu pohledávek a obratu zásob je mohou podniky použít ke stanovení vhodné úrovně pohledávek a zásob. To pomůže podnikům udržovat zdravou rovnováhu pohledávek a zásob a pomůže jim to určit, kdy je třeba zvýšit nebo snížit jejich úroveň.
Jakmile podniky určí ideální úroveň pohledávek a zásob, mohou podniknout kroky k jejich řízení. To může zahrnovat zavedení strategií ke snížení pohledávek, jako je nabídka pobídek zákazníkům k včasnému placení, a strategií ke snížení zásob, jako je snížení počtu zadaných objednávek nebo zvýšení počtu vyřízených objednávek.
Výpočet pohledávek a zásob jsou pro podniky důležité pojmy, kterým je třeba porozumět. Znalost výpočtu pohledávek, zásob, obratu pohledávek a obratu zásob může podnikům pomoci lépe řídit své finance a činit informovanější rozhodnutí. Tento článek poskytl komplexní návod k pochopení výpočtu pohledávek a zásob.
Pohledávkové zásoby jsou částí zásob společnosti, které jí dluží její zákazníci. Pohledávkové zásoby jsou také známé jako pohledávky z obchodního styku.
Existuje několik různých způsobů, jak lze pohledávky a zásoby v účetní závěrce ocenit. Nejběžnějším způsobem je použití principu historických pořizovacích cen, který oceňuje aktiva v jejich původní pořizovací ceně. Existuje však i několik dalších metod, které lze použít, například běžná tržní hodnota nebo reprodukční pořizovací cena.
Zásoby v rozvaze se vypočítají tak, že se od počátečních zásob odečtou náklady na prodané zboží. Výsledkem je konečný stav zásob.
Inventarizační vzorec je rovnice používaná k výpočtu hodnoty zásob společnosti. Vzorec je následující:
Zásoby = (Náklady na prodané zboží * Průměrné zásoby) / (Konečné zásoby + Průměrné zásoby)
Náklady na prodané zboží jsou náklady na zboží, které společnost prodala během určitého období. Průměrná zásoba je průměrná hodnota zboží, které má společnost za určité období na skladě. Konečná zásoba je hodnota zboží, které má společnost na skladě na konci období.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože záleží na konkrétním podniku a jeho účetních postupech. Některé podniky se mohou rozhodnout účtovat nejprve o zásobách a teprve poté o pohledávkách, zatímco jiné mohou postupovat opačně. V konečném důsledku záleží na podniku, v jakém pořadí bude o těchto položkách účtovat.