Systémy trvalé evidence zásob se používají k průběžnému sledování nákladů na prodané zboží a stavu zásob v reálném čase. Tento systém umožňuje podnikům vést přesnou evidenci zásob, protože se aktualizuje při každém novém nákupu nebo prodeji zboží. Tento článek poskytne ucelený přehled účetních postupů využívaných v rámci systému trvalé evidence zásob, včetně různých dostupných metod účtování nákladů na zásoby.
Metoda FIFO (First-In-First-Out) je jednou z nejčastěji používaných metod účtování nákladů na zásoby. Při této metodě se při prodeji položky předpokládá, že pořizovací cena nejstarších nakoupených zásob je cenou prodaného zboží. Tato metoda předpokládá, že nejstarší zásoby jsou také první, které se prodají, a proto se při výpočtu nákladů na prodané zboží použijí náklady na nejstarší zásoby.
Metoda LIFO (Last-In-First-Out) je alternativou metody FIFO. Při této metodě se za pořizovací cenu prodaného zboží považuje cena naposledy nakoupených zásob v okamžiku, kdy je položka prodána. Tato metoda předpokládá, že poslední nakoupené zásoby jsou také první, které se prodají, a proto se při výpočtu nákladů na prodané zboží použijí náklady na poslední nakoupené zásoby.
Metoda váženého průměru pořizovacích nákladů je další možností kalkulace nákladů na zásoby v rámci systému trvalé evidence zásob. Při této metodě se pro výpočet nákladů na prodané zboží použije průměrná cena všech položek zásob nakoupených během určitého období. Tato metoda se často používá při kolísání cen položek zásob, protože přesněji odráží skutečné náklady na prodané zboží.
Metoda specifické identifikace je specifičtější metodou výpočtu nákladů na zásoby. Při této metodě se při prodeji konkrétní položky použijí její pořizovací náklady. Tato metoda se často používá u dražších položek, protože umožňuje podnikům sledovat náklady na konkrétní položky a nespoléhat se na průměrné náklady.
Metoda nižší z pořizovacích nákladů nebo tržní metoda je metoda oceňování zásob, která se používá ke stanovení hodnoty zásob v podniku. Podle této metody se při výpočtu hodnoty zásob použije nižší z pořizovacích nákladů položky nebo aktuální tržní hodnoty. Tato metoda se často používá, aby se zajistilo, že hodnoty vykázané v účetní závěrce jsou přesné a že zásoby nejsou nadhodnocené.
Způsob oceňování zásob používaný podnikem může mít významný dopad na jeho účetní závěrku. V závislosti na použité metodě se vykázaná hodnota zásob může výrazně lišit. Podniky by proto měly pečlivě zvážit metodu oceňování zásob, kterou používají, aby zajistily přesnost a aktuálnost svých účetních výkazů.
Systémy trvalé evidence zásob se používají k průběžnému sledování nákladů na prodané zboží a stavu zásob v reálném čase. Tento článek poskytl ucelený přehled účetních postupů využívaných v rámci systému trvalých zásob, včetně různých dostupných metod kalkulace nákladů na zásoby. Pochopením různých metod kalkulace nákladů na zásoby a jejich důsledků mohou podniky zajistit, aby jejich účetní výkazy byly přesné a aktuální.
Systém trvalých zásob je systém, ve kterém podniky průběžně sledují stav svých zásob. To znamená, že podniky neustále aktualizují své záznamy tak, aby odrážely aktuální stav zásob na skladě. podniky, které používají systém trvalých zásob, mohou při účtování zásob používat buď metodu LIFO (last in, first out), nebo FIFO (first in, first out).
Trvalý systém zásob je systém, ve kterém se zásoby sledují průběžně. V tomto systému existují tři klíčové účty: zásoby, nákupy a prodeje. Zásoby jsou účtem, který sleduje hodnotu zásob na skladě. Nákupy jsou účty, které sledují hodnotu nakoupených zásob. Prodej je účet, který sleduje hodnotu prodaných zásob.
Ano, FIFO lze použít s trvalým systémem zásob. Je však třeba mít na paměti několik věcí. Za prvé, v systému trvalé evidence zásob se zásoby sledují průběžně, takže vždy existuje přesný záznam o tom, co je na skladě. To znamená, že při použití FIFO budou nejnovější položky přidané do zásob první prodané. To nemusí být ideální, pokud se snažíte nejprve prodat starší položky. Za druhé, použití FIFO se systémem trvalé evidence zásob může být složitější a časově náročnější než použití jiných metod, například průměrných nákladů.
Podle GAAP jsou povoleny čtyři metody účtování nákladů na zásoby:
1. První do skladu, první ze skladu (FIFO)
2.
3. Vážený průměr
4. Specifická identifikace
První dvě metody, FIFO a LIFO, se používají nejčastěji. Při FIFO se za náklady na prodané zboží považují náklady na nejdříve nakoupené nebo vyrobené zboží, zatímco při LIFO se za náklady na prodané zboží považují náklady na naposledy nakoupené nebo vyrobené zboží.
Metoda váženého průměru přiřazuje každé jednotce zásob na skladě vážený průměr nákladů na základě nákupní ceny jednotky a celkových nákladů na zboží určené k prodeji.
Metoda specifické identifikace přiřazuje každé jednotce zásob skutečné pořizovací náklady. Tato metoda se používá v případech, kdy není praktické sledovat náklady na jednotlivé jednotky zásob.