Kontingenční teorie rozhodování je široce používaný model rozhodování, který považuje rozhodovací proces za podmíněný konkrétní situací a kontextem. Tato teorie předpokládá, že rozhodovací proces ovlivňuje celá řada faktorů, včetně struktury organizace, moci a autority těch, kteří rozhodují, časového tlaku situace, rizika a nejistoty situace a celkové výkonnosti organizace. Tento článek se bude zabývat nepředvídatelnými okolnostmi rozhodování a jejich vlivem na výsledek rozhodování.
Teorie nepředvídatelnosti rozhodování předpokládá, že výsledek rozhodnutí může ovlivnit celá řada faktorů. Mezi tyto faktory patří organizační struktura organizace, moc a autorita rozhodujících osob, časová náročnost situace, riziko a nejistota situace a celková výkonnost organizace. Pochopením těchto proměnných a jejich vzájemného působení mohou osoby s rozhodovací pravomocí činit informovanější rozhodnutí, která jsou lépe přizpůsobena konkrétní situaci.
Teorie kontingenčního rozhodování naznačuje, že různé situace mohou mít významný vliv na rozhodovací proces. Například rozhodnutí učiněné ve vysoce strukturované a hierarchické organizaci bude jiné než rozhodnutí učiněné v neformálnější a rovnostářské organizaci. Podobně rozhodnutí učiněná pod časovým tlakem nebo s vysokou mírou rizika a nejistoty budou jiná než rozhodnutí učiněná ve stabilnějších a předvídatelnějších situacích. Pochopením vlivu různých situací na rozhodování mohou být rozhodovatelé lépe připraveni přijmout nejvhodnější rozhodnutí pro svou konkrétní situaci.
Organizační struktura organizace je jednou z nejdůležitějších proměnných v teorii kontingenčního rozhodování. Organizační struktura ovlivňuje rozhodovací proces několika způsoby, například rolemi a odpovědnostmi osob s rozhodovací pravomocí, úrovní pravomocí osob s rozhodovací pravomocí a mírou rizika spojeného s rozhodováním. Pochopením organizační struktury organizace mohou osoby s rozhodovací pravomocí lépe pochopit dopad svých rozhodnutí na organizaci a přijímat rozhodnutí, která jsou pro danou situaci nejvhodnější.
Moc a autorita rozhodovatelů je další důležitou proměnnou v kontingenční teorii rozhodování. Moc a autorita osob s rozhodovací pravomocí může určovat typ rozhodnutí, které se přijímá, míru rizika, které se podstupuje, a úroveň vlivu, který mají osoby s rozhodovací pravomocí na organizaci. Pochopením role moci a autority při rozhodování mohou osoby s rozhodovací pravomocí lépe pochopit, jak jejich rozhodnutí ovlivní organizaci, a přijímat rozhodnutí, která jsou pro danou situaci nejvhodnější.
Časový tlak je další důležitou proměnnou v kontingenční teorii rozhodování. Časový tlak může mít významný vliv na rozhodovací proces, protože může omezit množství informací, které mají rozhodovatelé k dispozici, a množství času, který je k dispozici na přijetí rozhodnutí. Pochopením role časového tlaku v rozhodovacím procesu se mohou rozhodovatelé lépe připravit na své rozhodnutí a učinit rozhodnutí, které je pro danou situaci nejvhodnější.
Teorie kontingenčního rozhodování také naznačuje, že míra rizika a nejistoty spojená s rozhodnutím může mít významný vliv na rozhodovací proces. Riziko a nejistota mohou ovlivnit ochotu rozhodujících se osob riskovat, míru zapojení rozhodujících se osob a úroveň informací, které mají rozhodující se osoby k dispozici. Pochopením úlohy rizika a nejistoty v rozhodovacím procesu mohou rozhodovatelé přijímat lepší rozhodnutí, která jsou přizpůsobena jejich konkrétní situaci.
Teorie nepředvídatelnosti rozhodování má významný vliv na výkonnost organizace. Rozhodnutí, která přijímají osoby s rozhodovací pravomocí, mohou mít pro organizaci dlouhodobé důsledky a mohou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu organizace. Pochopením vlivu kontingenční teorie rozhodování na výkonnost organizace mohou osoby s rozhodovací pravomocí přijímat lepší rozhodnutí, která jsou přizpůsobena potřebám a cílům organizace.
Teorie kontingenčního rozhodování je široce používaný model rozhodování, který předpokládá, že rozhodovací proces může ovlivňovat celá řada faktorů. Pochopením nepředvídatelných okolností rozhodování mohou rozhodovatelé přijímat lepší rozhodnutí, která jsou lépe přizpůsobena jejich konkrétní situaci.