9. Situace, kdy je nejefektivnější emergentní vedení
Úvod do stylů vedení
Vedení je důležitým aspektem každé organizace, protože slouží k vedení zaměstnanců a týmů za účelem dosažení společných cílů. Přestože existuje celá řada stylů vedení, dva z nejběžnějších jsou přiřazené vedení a emergentní vedení. Pochopení rozdílů mezi těmito dvěma styly je zásadní pro zajištění nejlepšího vedení organizací k úspěchu.
Definice přiřazeného vedení
Přiřazené vedení je styl vedení, který je nastolen vyšší mocí, například vedením nebo správní radou. Při tomto typu vedení je vybrán vedoucí pracovník s určitým souborem dovedností a schopností, aby vedl buď tým, nebo organizaci. Tento typ vedení umožňuje větší míru kontroly a řízení shora dolů, stejně jako možnost vedoucího realizovat jakékoli strategie nebo plány, které považuje za nezbytné.
Definice emergentního vedení
Emergentní vedení je styl vedení, při kterém se vůdce objevuje přirozeně uvnitř týmu nebo organizace, místo aby mu byl přidělen vyšší mocí. Emergentní vedení je často výsledkem dovedností, schopností a vlastností jednotlivce, které má a které mu umožňují být úspěšným vedoucím. Tento typ vůdcovství je často neformálnější a může být podnícen ostatními členy týmu, kteří rozpoznají vůdčí potenciál určitého jedince.
Výhody a nevýhody přiřazeného vedení
Jednou z hlavních výhod přiřazeného vedení je, že umožňuje větší míru kontroly a řízení shora dolů. To může být výhodné v případech, kdy je třeba učinit rychlá rozhodnutí, nebo při zavádění strategií, které mohou být pro méně zkušeného vedoucího obtížnější. Na druhou stranu jednou z hlavních nevýhod přiřazeného vedení je, že může vést k nedostatku důvěry členů týmu nebo zaměstnanců, protože nemusí mít pocit, že si jejich názorů někdo váží.
Klady a zápory emergentního vedení
Hlavním kladem emergentního vedení je, že umožňuje přirozenější formu vedení, což může být prospěšné z hlediska posílení pocitu důvěry mezi členy týmu. Kromě toho může být emergentní vedení přínosné pro týmy nebo organizace, které potřebují pružnější nebo dynamičtější přístup. Na druhou stranu jednou z hlavních nevýhod emergentního vedení je, že může vést k nedostatku konzistence, protože vedoucí není oficiálně jmenován.
Podobnosti mezi pověřeným vedením a emergentním vedením
Pověřené vedení i emergentní vedení mají jednu hlavní podobnost, kterou je cíl vést tým nebo organizaci k úspěchu. Oba styly vedení vyžadují vedoucího, který má určité dovednosti a schopnosti, stejně jako schopnost motivovat členy týmu a posilovat pocit důvěry.
Rozdíly mezi přiřazeným vedením a emergentním vedením
Hlavním rozdílem mezi přiřazeným vedením a emergentním vedením je způsob výběru vedoucího. Při přiřazeném vedení je vedoucí vybrán vyšší mocí, zatímco při emergentním vedení je vedoucí vybrán přirozeně zevnitř týmu nebo organizace. Kromě toho je emergentní vedení často neformálnější než přidělené vedení, protože nevyžaduje, aby byl vedoucí oficiálně jmenován.
Situace, kdy je přidělené vedení nejefektivnější
Přidělené vedení je často nejefektivnější v situacích, kdy je třeba učinit rychlá rozhodnutí nebo zavést určitý soubor strategií. Kromě toho může být přidělené vedení výhodné v situacích, kdy tým nebo organizace teprve začínají, protože umožňuje větší míru kontroly shora dolů.
Situace, kdy je nejefektivnější emergentní vedení
Emergentní vedení je často nejefektivnější v situacích, kdy tým nebo organizace potřebují pružnější nebo dynamičtější přístup. Kromě toho může být emergentní vedení výhodné pro týmy nebo organizace, které vyžadují větší pocit důvěry mezi členy, protože umožňuje přirozenější formu vedení.
Závěrem lze říci, že pochopení rozdílů mezi přiřazeným vedením a emergentním vedením je zásadní pro zajištění toho, aby organizace byly co nejlépe vedeny k úspěchu. Přestože oba styly vedení mají svá pro a proti, je důležité zvážit situaci a určit, která forma vedení je nejefektivnější.
Emergentní vedení je typ vedení, které vzniká přirozeně v reakci na situaci, na rozdíl od jmenování nebo volby. Například ve skupinovém projektu může jeden člen týmu přirozeně převzít vedoucí úlohu tím, že organizuje práci a deleguje úkoly. Tento typ vůdce je často ostatními respektován pro svou schopnost převzít vedení a dotáhnout věci do konce.
V malé skupině je určený vůdce někdo, kdo je pověřen vedením skupiny externí autoritou, zatímco vynořující se vůdce je někdo, kdo přirozeně přebírá vůdčí roli ve skupině. Účinek určeného vedoucího na malou skupinu spočívá v tom, že je obvykle schopen poskytnout skupině jasný směr a strukturu, což může skupině pomoci efektivněji dosáhnout jejích cílů. Určený vedoucí však může být také vnímán jako panovačný a diktátorský, což může vést ke konfliktům uvnitř skupiny. Účinek určeného vedoucího na malou skupinu spočívá v tom, že si obvykle dokáže získat důvěru a respekt členů skupiny, protože je vnímán jako demokratičtější a participativnější. Nově vznikající vedoucí však může být také vnímán jako méně rozhodný a náchylnější k tomu, aby členové skupiny dělali své vlastní věci, což může vést k tomu, že skupina bude méně soustředěná a méně produktivní.