Co jsou to náklady na nedobytné pohledávky?
Nákladem na nedobytné pohledávky se rozumí částka peněz, kterou podnik dluží a kterou již nelze získat. Obvykle je to důsledek toho, že zákazník neuhradí fakturu nebo nezaplatí za poskytnuté služby. Tomuto typu výdajů se ve světě podnikání nelze vyhnout, lze je však zvládnout vhodnou přípravou.
Odhad výdajů na nedobytné pohledávky může být pro mnoho podnikatelů obtížným úkolem. Přesná prognóza těchto výdajů vyžaduje znalost zákaznické základny a jejich platební historie. Podniky by navíc měly počítat s určitým procentem nezaplacených pohledávek.
Jedním z nejdůležitějších kroků při odhadu nákladů na nedobytné pohledávky je analýza bonity potenciálních zákazníků. Podniky by měly věnovat čas kontrole úvěruschopnosti a přezkoumání finančních výkazů před tím, než začnou nabízet služby na úvěr. To pomůže identifikovat případná rizika a vytvořit platební plán, který bude vyhovovat oběma stranám.
Podniky by si také měly vytvořit rezervu na nedobytné pohledávky, aby měly k dispozici dostatek peněz na pokrytí případných nezaplacených faktur. Tato rezerva by měla být pravidelně aktualizována, aby odrážela případné změny v zákaznické základně nebo platební historii.
Kromě vytvoření rezervy by podniky měly také odhadnout výši nedobytných pohledávek. To pomůže zajistit, aby rezerva byla přesná a aby byl podnik připraven na případné neočekávané ztráty.
Pokud je účet považován za nedobytný, měl by podnik pohledávku odepsat. To pomůže snížit výši nákladů na nedobytné pohledávky ve výkazu zisku a ztráty a poskytne jasnější pohled na finanční situaci podniku.
V některých případech může být nutné, aby podnik využil inkasní agentury k vymáhání nezaplacených faktur. To může být účinný způsob, jak minimalizovat náklady na nedobytné pohledávky a zároveň se pokusit získat zpět dlužné finanční prostředky.
Podniky by také měly zvážit využití inkasního softwaru, který jim pomůže spravovat pohledávky. Tento software může pomoci automatizovat proces vymáhání a poskytnout přehled o historii plateb zákazníků.
Celkově jsou náklady na nedobytné pohledávky nevyhnutelnou součástí provozu podniku. Při správném plánování a přípravě však mohou podniky minimalizovat výši nákladů na nedobytné pohledávky a zajistit, aby jejich finance byly v pořádku.
Existují tři metody odhadu nedobytné pohledávky:
1. Metoda procenta z tržeb
2. Metoda procenta z tržeb
3. Metoda stárnutí pohledávek
3. Metoda přímých odpisů
Náklady na nedobytné pohledávky jsou odhadem, protože vycházejí z procenta tržeb, které je odhadem. Náklady na nedobytné pohledávky jsou také odhadem, protože vycházejí z procenta pohledávek, což je odhad.
Na tuto otázku neexistuje jednotná odpověď, protože různé podniky mají různé metody odhadu nedobytných pohledávek, které pro ně fungují nejlépe. Některé běžné metody odhadu nedobytných pohledávek však zahrnují pohled na historické údaje, aby se zjistilo, jaké procento zákazníků obvykle neplatí své účty, použití průměrných hodnot v odvětví nebo použití přístupu založeného na riziku, kdy podniky posuzují úvěruschopnost každého zákazníka a odhadují pravděpodobnost, že nezaplatí své platby. Nejpřesnější metoda odhadu nedobytných pohledávek bude nakonec záviset na konkrétním podniku a jeho zákaznické základně.
Pro odhad nedobytných pohledávek se běžně používají dvě metody: metoda procenta z tržeb a metoda stárnutí pohledávek.
Metoda procenta tržeb jednoduše bere procento celkových tržeb za dané období a odhaduje, že určité procento těchto tržeb se nakonec stane nedobytnými pohledávkami. Tato metoda se poměrně snadno počítá, ale může být méně přesná než ostatní metody.
Metoda stárnutí pohledávek se zabývá dobou, po kterou jsou pohledávky neuhrazené, a odhaduje procento těchto pohledávek, které se nakonec stanou nedobytnými. Tato metoda je přesnější než metoda procenta z tržeb, ale může být obtížnější na výpočet.
Dvě metody zaznamenávání nákladů na nedobytné pohledávky jsou metoda přímých odpisů a metoda opravných položek.
Při metodě přímého odpisu se náklady na nedobytné pohledávky vykazují, když se zjistí, že účet zákazníka je nedobytný. Obvykle se tak děje po selhání všech ostatních pokusů o inkaso.
Při metodě opravných položek se na konci každého účetního období provede odhad nedobytných pohledávek a tato částka se pak účtuje do nákladů na nedobytné pohledávky. Tato metoda je konzervativnější než metoda přímého odpisu, protože náklady na nedobytné pohledávky jsou vykázány i v případě, že existuje šance, že účet zákazníka bude nakonec inkasován.