Zaměstnavatelé musí dodržovat mzdové a hodinové zákony, pokud jde o evidenci hodin zaměstnanců na kartách pracovní doby. Zaměstnavatelé musí dodržovat normy stanovené zákonem o spravedlivých pracovních standardech (Fair Labor Standards Act, FLSA) a dalšími zákony na úrovni státu. V tomto článku se blíže podíváme na složitost mzdových a hodinových zákonů v souvislosti s časovými kartami.
FLSA je federální zákon, který stanoví normy pro minimální mzdu, mzdu za přesčasy, vedení záznamů a další záležitosti týkající se mezd. Pro zaměstnavatele je důležité porozumět požadavkům zákona FLSA a dodržovat je, aby zajistili, že své zaměstnance odměňují správně a v souladu se zákonem.
Kromě zákona FLSA mohou mít státy vlastní mzdové a hodinové zákony, které jsou přísnější než federální zákony. Je důležité, aby zaměstnavatelé zkontrolovali své státní zákony a ujistili se, že jsou v souladu s federálními i státními zákony.
Zákon FLSA vyžaduje, aby zaměstnavatelé vedli přesnou evidenci odpracovaných hodin svých zaměstnanců. Zaměstnavatelé se musí ujistit, že jejich karty pracovní doby přesně odrážejí hodiny odpracované zaměstnanci, včetně přestávek, doby na jídlo a případných odpracovaných hodin přesčas.
Zákon FLSA vyžaduje, aby zaměstnavatelé platili přesčasy zaměstnancům, kteří odpracují více než 40 hodin za pracovní týden. Zaměstnavatelé musí vést přesnou evidenci odpracovaných hodin svých zaměstnanců, aby se ujistili, že přesčasy vyplácejí správně.
FLSA vyžaduje, aby zaměstnavatelé vedli přesné záznamy o odpracovaných hodinách svých zaměstnanců. Zaměstnavatelé musí rovněž vést záznamy o všech vyplacených mzdách, provedených srážkách a dalších informacích týkajících se mezd svých zaměstnanců.
Zaměstnavatelům, kteří nedodržují požadavky zákona FLSA a zákonů o mzdách a hodinách na úrovni jednotlivých států, mohou být uloženy pokuty, penále a další sankce. Je důležité, aby se zaměstnavatelé ujistili, že dodržují zákony, a vyhnuli se tak případným sankcím.
Zaměstnavatelé, kteří potřebují pomoci s pochopením a dodržováním požadavků zákona FLSA a zákonů o mzdách a hodinách na úrovni jednotlivých států, mají k dispozici mnoho zdrojů. Zaměstnavatelé se mohou poradit s právníkem nebo odborníkem na pracovní právo, aby se ujistili, že dodržují všechny platné zákony.
Pochopení složitosti mzdových a hodinových zákonů v souvislosti s časovými kartami může být pro zaměstnavatele náročným úkolem. Pro zaměstnavatele je však důležité, aby si byli vědomi požadavků FLSA a zákonů na úrovni jednotlivých států a aby se ujistili, že dodržují všechny platné zákony. S pomocí právníků a odborníků na pracovní právo mohou zaměstnavatelé zajistit, aby plnili své povinnosti a vyhnuli se případným sankcím a pokutám.
Časová karta je dokument, který slouží k zaznamenání množství času, které zaměstnanec odpracoval. Obvykle obsahuje jméno zaměstnance, datum, čas začátku a konce pracovního dne a celkový počet odpracovaných hodin.
Pokud zaměstnanec nepředloží timesheet, jeho hodiny nebudou zaznamenány a nebudou mu proplaceny. Kromě toho může mít společnost zavedenou politiku, která vyžaduje, aby zaměstnanci odevzdávali své timesheety do určitého termínu, aby jim byla včas vyplacena mzda; pokud zaměstnanec neodevzdá svůj timesheet do stanoveného termínu, může mu být vyplacena mzda až v následujícím výplatním období.
Pravidlo 7 minut pro výplatu mzdy znamená, že zaměstnanci musí být vyplacena mzda za každou práci, kterou vykoná a která trvá 7 minut nebo déle. To zahrnuje práci, kterou vykonávají během přestávek, před směnou nebo po ní, nebo jakoukoli jinou dobu, která se nepovažuje za součást jejich běžné pracovní doby. Toto pravidlo má zajistit, aby zaměstnanci dostali zaplaceno za veškerou práci, kterou vykonají, bez ohledu na to, o jak malý časový úsek se jedná.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože se bude lišit v závislosti na interních pravidlech a postupech společnosti. Obecně se však doporučuje uchovávat timesheety alespoň po dobu jednoho roku, abyste měli k dispozici záznamy o odpracovaných hodinách zaměstnanců pro případ, že by došlo k nějakým sporům nebo nesrovnalostem.
Existuje několik různých typů záznamů, které by měly být uchovávány po dobu 7 let:
1. Záznamy o zaměstnání – patří sem například popisy pracovních míst, hodnocení výkonu a mzdové záznamy.
2. Záznamy o školeních – Pokud vaše společnost nabízí nějaký druh školení, ať už povinných nebo dobrovolných, měli byste uchovávat záznamy o tom, kdo se jich zúčastnil a jaká témata byla probírána.
3. Záznamy o benefitech – Patří sem například zdravotní pojištění a příspěvky na penzijní připojištění.
4. Záznamy o odškodnění pracovníků – Pokud některý z vašich zaměstnanců požádal o odškodnění pracovníků, měli byste tyto záznamy uchovávat.
5. Záznamy o zaměstnávání na základě rovných příležitostí – Pokud vedete záznamy o svých postupech při zaměstnávání na základě rovných příležitostí, měli byste je uchovávat nejméně 7 let.