Finanční nástroje, jako jsou opční listy, se v posledních letech stávají stále populárnějšími díky své schopnosti zajistit investorům atraktivní výnosy v krátkém časovém období. V důsledku toho je pro finanční odborníky stále důležitější pochopit, jak jsou tyto nástroje klasifikovány podle obecně uznávaných účetních zásad (GAAP). V tomto článku se budeme zabývat konkrétními požadavky GAAP na klasifikaci warrantů, různými účetními metodami, které lze použít, a úvahami, které je třeba při klasifikaci warrantů v účetní závěrce zohlednit.
Warranty jsou finanční nástroje, běžně vydávané společnostmi, které dávají držiteli právo koupit určitý počet akcií emitenta za předem stanovenou cenu a v předem stanoveném čase. Warranty se od ostatních finančních nástrojů liší tím, že jsou obvykle vydávány na delší dobu a jsou obvykle odděleny od ostatních cenných papírů, jako jsou dluhopisy nebo akcie.
Podle GAAP musí být warranty klasifikovány podle podkladového cenného papíru. Například pokud je podkladovým cenným papírem kmenová akcie, pak budou warranty klasifikovány jako vlastní kapitál. Na druhou stranu, pokud je podkladovým cenným papírem dluhový cenný papír, pak by warranty byly klasifikovány jako závazek. Kromě toho musí být warranty klasifikovány podle účetní metody, která se používá pro jejich účtování.
Existují dvě různé účetní metody pro warranty: metoda vlastního kapitálu a metoda reálné hodnoty. Podle metody vlastního kapitálu se s warranty zachází jako s nástrojem vlastního kapitálu a jsou zaúčtovány v reálné hodnotě k datu emise. Podle metody reálné hodnoty se opční listy vykazují v reálné hodnotě k datu emise, ale upravují se o změny tržní hodnoty podkladového cenného papíru v průběhu času.
Při klasifikaci warrantů podle ekvivalenční metody se warranty vykazují v reálné hodnotě k datu emise. Hodnota opčního listu je poté amortizována tak, aby odrážela rozdíl mezi tržní a realizační cenou opčního listu po dobu jeho platnosti.
Při klasifikaci warrantů pro účely finančního výkaznictví je třeba vzít v úvahu klasifikaci podkladového cenného papíru. Například pokud je podkladovým cenným papírem kmenová akcie, pak budou warranty klasifikovány jako vlastní kapitál. Na druhé straně, pokud je podkladovým cenným papírem dluhový nástroj, pak by se warranty klasifikovaly jako závazek.
Podle metody reálné hodnoty se opční listy účtují v reálné hodnotě k datu emise. Tato hodnota je následně upravena o případné změny tržní hodnoty podkladového cenného papíru v průběhu času. Zisk nebo ztráta vyplývající z těchto úprav se vykazuje jako položka vlastního kapitálu v rozvaze v části vlastního kapitálu.
Při klasifikaci warrantů a akciových opcí pro účely finančního výkaznictví je důležité rozlišovat mezi nimi. Warranty jsou obvykle vydávány na delší časové období a jsou obvykle odděleny od ostatních cenných papírů, jako jsou dluhopisy nebo akcie. Naproti tomu akciové opce jsou obvykle vydávány na kratší dobu a jsou obvykle spojeny s jinými cennými papíry, jako jsou akcie nebo dluhopisy.
Při klasifikaci opčních listů pro účely účetního výkaznictví je důležité zohlednit specifické požadavky GAAP. Kromě toho by společnosti měly také zvážit dopad, který mohou mít warranty na jejich účetní závěrku, například vliv na výsledovku a rozvahu. Společnosti by také měly zvážit daňové důsledky vydání warrantů.