Autorské právo: co říká text článku 13


Schválení směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu může definitivně změnit způsob, jakým prohlížíme webové stránky. Zde je důvod

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, kterou Evropský parlament schválil 27. března 2019 a Evropská rada ratifikovala 15. dubna 2019, je dost možná jedním z nejspornějších právních předpisů EU v poslední době. Reforma autorského práva byla kritizována velkými internetovými společnostmi, evropskými akademiky a sdruženími a aktivisty hájícími svobodu projevu.

Nařízení bylo vytvořeno s cílem vytvořit společný referenční rámec na kontinentální úrovni v odvětví autorského práva a jeho ochrany, které se neustále vyvíjí. Vznik platforem pro obsah vytvářený uživateli, které umožňují uživatelům nahrávat jakýkoli obsah, od videí až po text, podstatně změnil situaci v oblasti autorských práv. Kdokoli může na internetu publikovat cokoli bez ohledu na to, zda se jedná o původní dílo nebo obsah vytvořený někým jiným, a tudíž chráněný autorskými právy. Nový zákon Evropské unie o autorských právech byl proto nezbytný, aby "reagoval" na nesčetné žádosti, které přišly s nástupem webu.

Jak již bylo zmíněno, opatření přijatá poslanci Evropského parlamentu jako by se minula účinkem. Alespoň to tvrdí jak webové společnosti, tak aktivisté za svobodu projevu. V týdnech a měsících, které předcházely schválení opatření, se konaly různé formy protestů, aby se uživatelé a občané dozvěděli, co se děje. Wikipedie na své platformě opakovaně začernila hesla a obrázky, YouTube na několik dní zobrazil varování na všech svých stránkách, Google změnil zobrazování výsledků vyhledávání, evropští akademici a aktivisté vypracovali dopis, který byl zaslán poslancům Evropského parlamentu a v němž žádali zásadní změny zákona.

Reforma autorského práva EU: sporné body

Většina kritiky se soustředí zejména na dva články: článek 11, který upravuje vztah vydavatelů a novinářů se společnostmi, které zveřejňují úryvky a krátké výňatky z jejich obsahu, a článek 13, který ukládá provozovatelům platforem s uživatelsky generovaným obsahem povinnost předem získat licence pro zveřejnění multimediálního obsahu a před umístěním obsahu na internet zkontrolovat, zda neporušuje autorská práva. Podle kritiků by tyto dva body (které se v textu nakonec schváleném Štrasburským sněmem staly článkem 15 a článkem 17) byly nejen neúčinné, ale také by výrazně omezily svobodu projevu evropských uživatelů internetu na internetu.


Článek 13 nového autorského zákona: co říká text

Článek 13 směrnice o autorském právu s názvem "Užívání chráněného obsahu poskytovateli služeb informační společnosti, kteří ukládají a zpřístupňují velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahraných uživateli", ukládá nová pravidla pro provoz platforem s uživatelsky šířeným obsahem (jako jsou YouTube, Facebook, Vimeo a další podobné portály).

Platformy budou muset předem jednat s držiteli a správci autorských práv, aby získaly licence pokrývající veškerý možný obsah, který by uživatelé mohli zveřejnit. Jak si dokážete představit, jedná se o obrovské množství obsahu, který pravděpodobně nelze přesně a precizně katalogizovat. Nařízení rovněž ukládá platformám povinnost zavést "vhodná a přiměřená" opatření, která zabrání zveřejňování nelicencovaného obsahu. Co to znamená? Podle mnoha analytiků a odborníků na autorská práva budou muset platformy UGC používat mnohem výkonnější a účinnější filtry pro nahrávání než ty, které se používají již dnes. Právě tento poslední bod vyvolal kritiku evropských aktivistů a akademiků: takový filtr by byl v rozporu se zásadami otevřenosti a volného šíření informací na internetu.

Začínající podniky mladší tří let a s obratem nižším než 10 milionů eur jsou od těchto povinností osvobozeny. Ušetřete také memy, GIFy a satiru. Pravidlo schválené Štrasburským parlamentem stanoví bezpečný postup pro obsah týkající se satiry, karikatur, parodií, recenzí a kritiky.


Co se mění pro uživatele a webové stránky

Evropská reforma autorského práva nebude mít žádné bezprostřední dopady. Míč je nyní na straně členských států, které mají dva roky na ratifikaci textu přijatého Štrasburským parlamentem a Evropskou radou. V tomto časovém rámci by mohly národní parlamenty upravit a/nebo začlenit pravidla směrnice, zatímco nový Evropský parlament (zvolený 26. května) by se mohl také rozhodnout vrátit se ke svým krokům a upravit nejspornější pravidla.

Po vstupu reformy v platnost by se však situace mohla radikálně změnit. Jak jsme již viděli u článku 11, uživatelská zkušenost s webem by se mohla radikálně změnit. Nejenže by mohly zmizet agregátory zpráv a vyhledávače by mohly být nuceny změnit způsob zobrazování výsledků, ale také bychom mohli být nuceni přehodnotit způsob, jakým používáme stránky, jako je Facebook a YouTube.

Především článek 13 (nebo článek 17 v nové verzi) vylučuje možnost žalovat uživatele v případě porušení autorských práv: jedinou odpovědnou stranou bude platforma, která obsah hostuje, pokud neprokáže, že udělala vše pro to, aby zveřejnění obsahu zabránila. V minulých měsících byl například Facebook nucen zaplatit společnosti Mediaset odškodné za porušení autorských práv poté, co jeden z uživatelů zveřejnil v uzavřené skupině epizody kreslených filmů vysílaných sítěmi Mediasetu.

Uživatelé by naopak mohli pocítit omezení svobody nahrávat na svou zeď nebo osobní profil jakýkoli obsah. Aby se platformy vyhnuly jakýmkoli sankcím, budou muset zavést technologie, které budou předem kontrolovat obsah, který chtějí uživatelé nahrát na jejich servery. Stručně řečeno, filtry pro odesílání, které prověřují vše, co chtějí uživatelé odeslat online.