Soubory
Domovská stránka
> K
> Kdo Z Koho S Nebo Z?
Kdo z koho s nebo z?
Kdo s/z koho aneb perlička českého pravopisu
Ve frazeologickém spojení kdo s koho (ve smyslu kdo koho/co porazí) píšeme s. Jedná se o starou, dnes již neužívanou vazbu předložky s se 4. pádem.
Ve frazeologickém spojení kdo s koho (ve smyslu kdo koho/co porazí) píšeme s. Jedná se o starou, dnes již neužívanou vazbu předložky s se 4. pádem.
Z které nebo ze které?
Jestliže se předložka vyslovovaná jako hláska [s] nebo [z] pojí se jménem ve 2. pádě, píše se jako z (ze). Na 2. pád se ptáme pádovou otázkou (bez) koho? (bez) čeho?
Co znamená být s to? Výraz být s to použijeme, pokud chceme o někom říct, koho nebo co dokáže udělat. Vysvětlení významu nám opět může pomoci s určením pádu: být s to jako koho, co moci udělat – tedy 4. pád. Za spojení být s to často následuje infinitiv slovesa, které vyjadřuje, co daná osoba může nebo je schopna udělat.
Jak se urcuje SZ?
Shora dolů a z povrchu pryč
Předpona S slouží k vyjádření pohybu shora dolů. Například slovo spadnout nám říká, že jablko, které bylo dosud na stromě,s padlo dolů na zem. Sloveso sjet zase vyjadřuje, že někdo jel na saních z kopce směrem dolů. Pokud se někdo svlékne, sundá ze sebe oblečení.
Kdo s koho UJC? Předpona S slouží k vyjádření pohybu shora dolů. Například slovo spadnout nám říká, že jablko, které bylo dosud na stromě,s padlo dolů na zem. Sloveso sjet zase vyjadřuje, že někdo jel na saních z kopce směrem dolů. Pokud se někdo svlékne, sundá ze sebe oblečení.
"Se 4. pádem se pojí předložka s; vyskytuje se pouze v knižních výrazech - být s to, kdo s koho." Zdroj: Pravidla českého pravopisu : s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Navíc, kdy se píše z?
Předponu z-/ze- píšeme zejména v případech s významem: dokončení děje: zničit, zblednout, zlomit, zrušit, zbourat, změny stavu: zhubnout, zpřísnit, zocelit, zviditelnit.
Na co Delime předložky? Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).
Navíc, v kterých nebo ve kterých?
Před slovem začínajícím samohláskou se neslabičné předložky nevokalizují, např. k ústavě, s ementálem, v okolí, z Asie. Před slovem, které začíná stejnou souhláskou jako předložka, vokalizujeme vždy, např. ke kořenům, se sestrou, ve vejci, ze země.
Následně, proč máme iay? Naši předci uplatňovali rozdílnou výslovnost obou „i" všude ve slově, tzn. i na jeho konci. Z toho vyplývá, že také u shody podmětu s přísudkem v množném čísle byla jiná výslovnost u podmětu ženského rodu a jiná u podmětu mužského životného.
A další otázka, jak se píše k veceru?
Spojení předložek s podstatnými jmény
Obojím způsobem můžeme psát: bezesporu / bez sporu, bezpochyby / bez pochyby, kupodivu / ku podivu, kupříkladu / ku příkladu, kvečeru / k večeru, například / na příklad, zdáli / z dáli, zjara / z jara, zpočátku / z počátku, načase / na čase...
Obojím způsobem můžeme psát: bezesporu / bez sporu, bezpochyby / bez pochyby, kupodivu / ku podivu, kupříkladu / ku příkladu, kvečeru / k večeru, například / na příklad, zdáli / z dáli, zjara / z jara, zpočátku / z počátku, načase / na čase...
