Lidé už možná zmizeli, a proto nebudou moci být svědky závěrečného aktu. Vědci předpovídají, jak bude sluneční soustava zanikat.
Již léta lidé zkoumají, jak by Slunce mohlo vypadat po své smrti. Mezinárodní tým astronomů přišel s předpovědí, jak by mohla naše sluneční soustava skončit, ale v době, kdy se tak stane, by už lidé neměli existovat. Studie byla publikována v roce 2018 v časopise Nature Astronomy a mezi jejími autory je i Albert Zijlstra z Manchesterské univerzity ve Velké Británii. Naše hvězda by se mohla proměnit v planetární mlhovinu, bublinu plynu a prachu. Tato "smrt" byla již dříve teoreticky popsána a poté vyvrácena, když další důkazy naznačily, že by musela být o něco masivnější.
Výzkum toho, jak a kdy Slunce zemře
Mezinárodní analytický tým v roce 2018 znovu vynesl na světlo teorii planetární mlhoviny. Slunce je staré asi 4,6 miliardy let a na základě pozorování jiných hvězd astronomové předpokládají, že "zemře" přibližně za dalších 10 miliard let. Již za 5 miliard let se naše hvězda změní v červeného obra. Její jádro se zmenší, ale vnější vrstvy se rozšíří směrem k oběžné dráze Marsu a pohltí naši planetu, pokud ještě existuje. Jediné, co je podle vědců jisté, je, že do té doby život na Zemi zanikne.
Lidstvu by zbývala už jen asi miliarda let, protože jas Slunce se každou miliardu let zvyšuje téměř o 10 %. Naše oceány se budou vypařovat a povrch bude příliš horký na to, aby se na něm mohla tvořit voda. Co se však stane poté, co se Slunce stane červeným obrem, je stále obtížné určit. Ve studii z roku 2018 bylo pomocí počítačového modelování zjištěno, že stejně jako 90 % ostatních hvězd se naše Slunce s největší pravděpodobností zmenší z červeného obra na bílého trpaslíka a poté skončí jako planetární mlhovina. "Když hvězda umírá, vyvrhuje do vesmíru hmotu plynu a prachu - tzv. obálku. Obálka může mít až polovinu hmotnosti hvězdy. Obálka se bude pohybovat bez paliva až do svého vyhasnutí, než definitivně zanikne," vysvětlil astrofyzik Albert Zijlstra.
Právě v této době horké jádro ozáří obálku vyvrženou asi před 10 000 lety, čímž se planetární mlhovina stane viditelnou. "Některé z nich jsou tak jasné, že jsou vidět z extrémně velkých vzdáleností," dodal Zijlstra, "měří desítky milionů světelných let. Datový model, který tým vytvořil, předpovídá životní cyklus různých typů hvězd, aby bylo možné pochopit jasnost planetárních mlhovin spojených s různými hmotnostmi hvězd. "Nejenže nyní máme možnost měřit přítomnost hvězd starých několik miliard let ve vzdálených galaxiích, ale také jsme zjistili, co udělá Slunce, až zemře!" uzavírá astrofyzik z Manchesterské univerzity.
Jiný tým vědců naopak objevil Slunce 2, které by mohlo pomoci předpovědět budoucnost naší hvězdy.
Stefania Bernardini