V tomto článku se dozvíte, jak dlouho trvá cesta na Měsíc, jak daleko je Země od této družice a jak se měří vzdálenosti.
Znalost toho, jak daleko je Měsíc od planety Země, je jednou z velkých otázek světa, na kterou se podařilo najít odpověď díky konkrétním studiím. Ve skutečnosti není vzdálenost mezi Zemí a Měsícem jednoznačné číslo, protože závisí na poloze planety a jejího satelitu. Proto si mnoho lidí v průběhu minulého století kladlo otázku "Jak dlouho trvá cesta na Měsíc?" a provádělo v tomto směru experimenty.
Studium měření Měsíce
První studie o této době sahají až do dob starých Řeků, kteří na základě zatmění Měsíce zjistili, že vzdálenost činí přibližně 60 poloměrů Země: tato hodnota je velmi blízká hodnotě, která se měří dnes pomocí nejmodernějších přístrojů. Jedním z prvních vědeckých experimentů byl pokus Douga Currieho, který v roce 1969 provedl laserové měření Měsíce, aby zjistil, jak dlouho trvá cesta na Měsíc.
Vzdálenost Země-Měsíc
Na druhou stranu na otázku "Jak dlouho trvá cesta na Měsíc?" neexistuje jednotná odpověď, protože ačkoli je průměrná vzdálenost 384 400 km, může se pohybovat od minima 363 300 km až po maximum 405 500 km. Měsíc obíhá kolem Země po dráze, která trvá jeden hvězdný měsíc, což je 27 dní, 7 hodin, 43 minut a 12 sekund. Protože dráha je eliptická, závisí vzdálenost na tom, kde se Měsíc v daném okamžiku nachází.
Jak dlouho trvá cesta k Měsíci
Po určení vzdálenosti bylo důležité zjistit, jak dlouho bude trvat cesta k Měsíci, aby bylo možné naplánovat cesty k Měsíci. Ve skutečnosti nelze na tuto otázku jednoznačně odpovědět. První výprava trvala tři dny na cestě tam a jen 11 hodin na cestě zpět. Dnes trvá cesta raketoplánem asi 18 hodin.
První cesty k Měsíci
Předpokladem pro cesty k družici bylo také měření vzdálenosti Země-Měsíc. S příchodem vesmírného výzkumu se otevřela také možnost průzkumu Měsíce, což byl jeden z projektů, který byl součástí vesmírných závodů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Poprvé člověk vstoupil na satelit 20. července 1969. Neil Armstrong, velitel Apolla 11, byl prvním astronautem, který stanul na povrchu Měsíce.
Přistání připomíná pamětní deska zanechaná na povrchu Měsíce. Následovalo několik misí, celkem šest, ale po roce 1970 se o přistání na Měsíci přestalo zajímat, i když automatická přistání sond ještě několik let pokračovala. Průzkum Měsíce se pak obnovil kolem roku 2000, i když vždy jen pomocí dálkově řízených sond. V těchto letech zahájila vlastní výzkum Měsíce také Čína.
Studium Měsíce
Odpověď na otázku "Jak dlouho trvá cesta na Měsíc?" byla jen první z velkých otázek, které si lidé položili ohledně svého satelitu. Jedním z nich je postupné vzdalování Měsíce od Země: jak ukázal experiment Luna Laser Ranging, družice se od naší planety vzdaluje každý rok o 3,8 cm. To znamená, že se mění i vzdálenost Země-Měsíc. Tento jev závisí na síle přílivu a odlivu. To znamená, že bezprostředně po svém vzniku byl Měsíc mnohem blíže k Zemi než nyní.
V rámci studia Měsíce je velmi fascinující také jeho složení. Jeho vnitřní složení nebylo zcela zjištěno, ale předpokládá se, že v jádře se nachází kovové železo, nikl a síra.
Povrch Měsíce
Jedním z nejzajímavějších témat diskusí po vzdálenosti Země-Měsíc je měsíční povrch. V průběhu tisíciletí se lidé několikrát pokusili vytvořit měsíční mapy. První pochází z doby 3000 let př. n. l., kdy byla na hrobce nakreslena ilustrace. Přesnější představa o těchto mapách však vznikla až v 17. století, kdy astronomové začali kreslit viditelnou tvář.
Povrch Měsíce se dělí na moře a krátery, i když ty první nejsou tvořeny vodou, ale jsou to vlastně čedičové pláně. Přítomnost vody v měsíčních kráterech se však předpokládá. Na druhou stranu je jisté, že se zde vyskytují ledové útvary. Spekuluje se také o tom, že by se v satelitu mohla nacházet voda.