Vědci pozorovali vlny a spirály způsobené "hudbou" jádra. Díky tanci jeho prstenců víme, co je uvnitř Saturnu.
Není to poprvé, co se výzkumníci vesmíru museli uchýlit k teleskopickým pozorováním, aby z chování hvězd odvodili aspekty, které by měly být ověřeny v terénu. Na Marsu tomu tak vůbec není: vozítko, které se v současnosti pohybuje po povrchu rudé planety a posílá vědcům NASA řadu zajímavých informací, nám umožnilo vytvořit velmi solidní teorii o tom, jak vypadá srdce Marsu.
Existují také případy, kdy můžeme jen zvědavě nahlížet na vzdálenosti, které nelze překonat s technikou, kterou máme k dispozici: například se nepřímo předpokládala hmotnost černé díry, a to pozorováním odrazu světelných záblesků, které vydává tajemný černý kruh lámající se od koróny.
Něco podobného jako oba výše uvedené předpoklady se stalo se Saturnem, planetou ve Sluneční soustavě, která mezi všemi ostatními vyniká svými charakteristickými prstenci. Právě díky tomuto sugestivnímu "rámu" mohli vědci spekulovat o tom, co se skrývá v nedosažitelném jádru planety.
Jak vědci "přečetli" nitro Saturnu
Saturnovy ledové prstence "tančí" na melodii planetárního soundtracku z nitra planety. Planeta je neustále otřásána křečemi, které mění místní gravitační pole a přitahují částice ze Saturnova prstence C. Díky pečlivému studiu toho, jaké vlny a spirály gravitace vnitřních křečí kreslí na okraje planety, se astronomům podařilo sestavit teorii nitra Saturnu.
Co je uvnitř Saturnu: navzdory "hudbě" skutečné peklo
V článku, který vyšel ve vědeckém časopise Nature Astronomy , se dočteme, že jádro je kolosálních rozměrů: představuje 60 % poloměru planety a je 55krát větší než Země.
Z čeho se skládá? No, je to jakési peklo, masa hornin a ledu, které po smíchání nabývají tekuté kovové podoby vodíku.
Tento druh studií také pomáhá vědcům zpřesnit naše znalosti o jiných planetách blízkých Zemi: například jsme nyní schopni vytvořit spolehlivější hypotézy o tom, jak vznikli plynní obři podobní Saturnu, včetně Jupiteru.
Giuseppe Giordano