Dynamická datová struktura (DDS) označuje organizaci nebo kolekci dat v paměti, která má flexibilitu růstu nebo zmenšení velikosti, což umožňuje programátorovi přesně řídit, kolik paměti je využito. Dynamické datové struktury se mění ve velikosti tím, že mají nevyužitou paměť přidělenou nebo zrušenou z haldy podle potřeby.
Dynamické datové struktury hrají klíčovou roli v programovacích jazycích, jako jsou C, C ++ a Java, protože poskytují programátorům flexibilitu při úpravě spotřeby paměti softwarových programů.
Dynamické datové struktury vs. statické datové struktury
Dynamické datové struktury stojí na rozdíl od statických datových struktur (SDS), přičemž v případě druhé je velikost struktury pevná. Statické datové struktury jsou ideální pro ukládání pevného počtu datových položek, ale chybí jim flexibilita dynamické datové struktury spotřebovat v případě potřeby další paměť nebo uvolnit paměť, pokud je to možné, pro zvýšení efektivity.
Výsledkem je, že když nelze předem předpovědět počet datových položek, měla by se použít dynamická datová struktura. Potenciální nevýhodou použití dynamických datových struktur je však to, že protože přidělení paměti není pevné, existuje možnost, že struktura přeteče, pokud překročí maximální povolený limit paměti, nebo podteče, pokud se datová struktura vyprázdní.
Aby se zabránilo vzniku těchto problémů, musí programátor přidat ovládací prvek pro nepřetržité sledování velikosti a umístění datových položek v dynamické datové struktuře.